Co mě cvrnklo do LOB: Králové, královny, výška a rakovina
12.02.2007
jen tak
Tak jsem se nedávno víceméně nudil. A protože nebylo co dělat a byla velká přestávka, zabrousil jsem na českou wikipedii. Hned na úvodní stránce jsem si všiml odkazu na Václava II. a napadlo mě, že osvěžit si znalosti z dějepisu úrovně ZŠ není špatný nápad na zabití nudy.
Úplně první, co mě zaujalo při pročítání životopisů těch králů, královen a dalších dvorních přicmrndávek byla poznámka u Karla IV. v kapitole "Bujnost mladého krále". Kromě toho, že mladý král byl skutečný sportsman, o čemž se nám v dějepise zapoměli zmínit, je zajímavé, že na svoji dobu byl neobvykle vysoký (173 cm) a robustní. Věděl jsem, že tehdy byli lidé menšího vzrůstu, ale tolik? Pokud jim chlapík se 173 cenťáky na výšku připadal velký, tak já bych tam se svými 186 čněl, jako rozhledna. Nedej bože, aby Chicago Bulls objevili stroj času.
Pak jsem si všiml, jak brzy tehdy lidé umírali. Tedy nevím, jestli všichni lidé, ale ti známí umírali fakt brzy. Tak si vemte třeba zmíněný Václav II. Zemřel ve věku 34 let na tuberkulózu. Jeho první žena žila jen 26 let. Zemřela jen tak, na únavu. A co všechno stihli. Václav se stal králem již v sedmi!!! letech. Já v sedmi ani nevěděl, odkud se berou peníze.
- Eliška Přemyslovna – 39 let, tuberkulóza
- Jan "toho Boh dá nebude" Lucemburský – 50 let, bitva u Kresčaku
- Přemysl Otakar II. – 45 let, bitva na Moravském poli
- Václav I. – 48 let
- atd.
Karel IV., který měl relativně klidný život, zemřel ve dvaašedesáti na banální zápal plic po zlomenině krčku, což ho činí relativním rekordmanem v délce života.
Pokud však králové a královny žily v průměru 40-45 let, kolik byl tehdy průměrný věk takzvané "lůzy"? Asi žádná sláva.
A tím se dostávám k poslední části, a tou je rakovina.
V souvislosti s těmito fakty jsem si vzpoměl na nedávný volaaký článek, kde rozebírali příčiny častějších výskytů rakoviny v dnešní době oproti dřívějšku. Dlouho jsem slýchával od lidí, jako je má matka, jak jde svět do pr... pekla a dlouho jsem těmto nostradámům podléhal. Byl jsem v očekávání konce světa a denodenně jsem se ve zprávách ujišťoval, že se blíží. Konec světa se blížil,... a blížil,... a blížil... až jsem nakonec prozřel. To, co se děje, je naprosto normální a děje se to celou existenci lidstva. Má racionalita konečně povstala a propleskla mě. Od té doby (už je to docela dlouho) jezdím za matkou minimálně a všem nostradámům naslouchám jen na čtvrt ucha. Přesněji na 0,2612585 ucha. Kromě toho, ta pajpa vede zase druhou stranou ven. Víc kapacity jim nehodlám poskytovat.
Ale zpátky k té rakovině. Když se tedy ukázalo, že konec světa se neblíží a každý současný problém má normální, racionální příčinu, bylo jasné, že i ten zvýšený výskyt rakoviny má racionální základ, který navíc bude zřejmě v podstatě prozaický. A konečně, nedávno jsem četl takový zajímavý rozbor, ze kterého v podstatě vyplynuly tři informace.
- Rakovina je nemoc, která se zhusta projevuje spíše v pokročilém věku.
- Dříve lidé umírali na banální příčiny dříve, než mohli rakovinou vůbec onemocnět.
- Když už onemocněli rakovinou, bylo to často vyhodnoceno mylně, jako nějaká jiná nemoc.
Samozřejmě jsou i dnes případy, které nelze jen tak odmávnout. Mladí lidé umírají na rakovinu. To má, ale spíše než v konci světa, příčinu v životním stylu těch lidí.
Takže rakoviny není více, jen se jí lidé svým věkem a životním stylem více přiblížili. Kam ten svět spěje. Žijeme čím dál, tím déle a je nás čím dál více. Asi bude zase nějaký konec světa...
And Last but not Least
Úplně, úplně na závěr. To, co mě zaujalo nejvíce, byla malá poznámka, kde jinde, než zase u Karla IV.
České královstí dovedl k vrcholu, který se pak už nikdy neopakoval.
Nepřijde vám to smutné? Mně ano. Potřebovali jsme krále, který nebyl původem ani z poloviny slovan, abychom dosáhli velikosti. A bylo to jen jednou, jedinkrát v celé historii této země.