Virtuální prsknutí a zamyšlení
23.02.2007
děs běs
Tak jsem se nám na čásek odmlčel. Důvod je prostý. Arthur Dent na mě virtuálně prsknul nějaký bacil, který mě složil. Tedy nejen mě, ale i Markétku.
Dnes, po čtyřech dnech polehávání, žraní různých kulatých sajrajtů, sledování filmů a skuhrání, jsem schopen dojít večer se psem, aniž bych musel hledat cestu. Teplota víceméně stabilní – little bit above sýbnunddrajcig. Doktorka říkala něco o vleklé viróze, která může v tomto stavu trvat i několik týdnů. V krku mě nejprve přestalo škrábat, pak jsem si dal sprchu a vzápětí zase začalo.
Není to ani tak vina Arthura Denta, jako spíše moje. Pár týdnů jsem to totiž přecházel. No, možná pár měsíců. Ale když nad tím tak přemýšlým, tak to asi bylo pár let. Znáte to, začne škrábat v krku, počká se na víkend a za ty dva dny stihnete dát pár rozpustných koldrexů, pár tuhých koldrexů, pár panadolů a ibalginů. Hodit párkrát záda pod dvěma peřinama a doladit to čajem s citronem a medem, popřípadě medvědím mlékem. V pondělí se jde do práce, kapsy naládované pytlíky s dalším rozpustným koldrexem a hotovo. Občas nedojde ani na takový víkend, protože jste přeci slíbili těm a těm, že za nimi zajedete, a to přeci už nejde odvolat. Anebo je potřeba pracovat i o víkendu. Prostě a jasně, postupně se to ve vás nastřádá a jednoho krásného dne si řeknete, mám dovolenou, ale není mi moc dobře. Žena je nemocná, tak se vyležím s ní. Alespoň nám to lépe uběhne. Tak si lehnete, začnete do sebe ládovat imudon a měřit si teplotu. První den nic, všechno v normě, je vám jen standardně blbě. Další den máte třicet sedm pět a mírně rozostřené vidění.
Tak se už čtyři dny válím, cpu se práškama, potím se, koukám na filmy, čtu si a spím. Nic jiného se stejně nedá dělat. Zkoušel jsem pracovat, ale nějak to nešlo. Viděl jsem už hromadu filmů a zjišťuji, že nejvíc mě stejně pořád baví ty, které jsem viděl už osmnáckrát, nebo devatenáckrát. Teď jsem právě dokoukal Válku světů a musím uznat, že ten film má pořád něco do sebe. Pak mám na stole přichystaný film Tři dny kondora, ale nějak se k němu nedokážu odhodlat. Představte si, že to šlo za komárů několikrát v televizi s českým dabingem a ti kokoti ho dají na dvd jen s titulkama. Já mám sice titulky raději, ale nějak na tu televizi teď blbě vidím. A na to, abych si to překládal jsem příliš indisponován. Pak mě tam straší Doblba. K tomu se také nějak nemůžu odhodlat. Poté, co jsem si naběhl s filmem Experti, už nějak ty české filmy nemusím.
No zkrátka, normálně marodím. Netvrdím, že se to extra zlepšilo, ale zase se můžu podívat na počítač, aniž by se dostavila nauzea. Párkrát jsem sem v týdnu zabloudil a s radostí jsem sledoval, jak roste hodnota na počitadle. Hazký, zase deset hitů za den. S nejčtenějším blogem v ČR to sice srovnávat nemůžu, ale už se mu trochu blížím. Ještě 9991 hitů denně a mám ho.
Ale jak tak zálibně koukám na to počitadlo, pleskla mě přes ksicht jakási myšlenka. Šel jsem se opláchnout a pak mi to došlo. Přijde sem deset lidí denně a nic tu nevidí. Tedy nic, co by ještě neviděli. Dokážu si představit ty zklamané tváře. Ty roztřesené ruce, které nervosně klikají na tlačítko BACK. A tak jsem se zamyslel, zda bych neměl alespoň něco vypotit. Tedy něco jiného, než vlastní tekutiny. Abych jako ty lidi potěšil, a tak. Ale pak jsem si řekl, že na to seru v šeru. Zásadní věc, kterou si při své jakékoliv činnosti ujasňuji jako první, jsou priority. Prioritou pro psaní tohoto blogu jsem já. A možná jednou mé děti. Skutečně si píši deníček, jak nějaká nablblá blondýna. Píši o věcech, které dělám, které jsem četl, které mě zaujaly. Nedokážu podchytit zdaleka všechno, ale i to málo stačí na to, abych se za pár let zorientoval ve svém předchozím životě. A protože píšu hlavně pro sebe, tak nemá cenu psát jen z principu. Pár řádek o ničem stejně nikoho nezaujme. Takže když tu nějakou dobu nic nebude, tak jsem buď neměl o čem psát, nebo jsem neměl náladu psát anebo jsem zase nachcípaný. Tak nebuďte smutní a zachovejte mi přízeň.
Komentáře
(SuE - WWW, 24.02.2007, 10:49:59)
nojo, ale měl bys k počítači častěj, protože teď přijde třas z absťáku a bude hůř :-)
(Lokutus - WWW, 25.02.2007, 10:59:47)
Díky Sue, ale ve chvíli, kdy se z počítače stane povinnost absťák nehrozí. Možná tak úleva.
To by možná mohli použít při nějaké té odvykací kůře v dropinu. "Tady máš deset kilo heráku a všechen musíš vyfetovat. Osm až dvanáct hodin denně, pět až sedm dní v týdnu. Po čtyřech hodinách máš právo na přestávku a oběd. Čtyři týdny ročně si můžeš vzít dovolenou...."
Po půl roce by feťáci utekli dobrovolně do kláštera.
(Axxym, 04.03.2007, 22:57:42)
Co se týče viróz, jak název napovídá, jsou způsobeny viry, tudíž se na ně nedají nasadit antibiotika a organismus se s nimi musí vypořádat sám. Já osobně jsem je měl rok co rok, horečky žádné (tudíž musím jít do školy) a jen protivné bolení v krku a plný nos. Až letos se něco změnilo. Bude to znít směšně- vím, ale pomohla autosugesce. Prostě přesvědčíte své tělo, že je dost silné, aby se ubránilo a ono vás poslechne. Spolu s otužováním si to nemohu vynachválit- letos jsem přes zimu nebyl nemocen :) Zkuste Schulcův autogenní trénink nebo Silvovu metodu- moderní člověk by měl umět využívat potencionál svého mozku ;)