Mluviti stříbro, jednou řež
27.07.2007
po-vzdech
Aneb, ... třeba o životě.
Dneska ráno jsem byl bílým peugotem, přijíždějícím zleva, přinucen u nás v ulici zastavit. Slečna s chemickou nádherou na hlavě koukala při jízdě do zrcátka a volnou rukou si upravovala řepu. Sám sebe jsem překvapil originální a vtipnou hláškou, která mě v tu chvíli napadla: "Až se přestaneš česat, krávo, mohla bys rozvinout úvahu na téma přednost zprava!" A vzápětí mi přišlo líto, že se o ní nemám s kým podělit. Obzvláště ne s tou slečnou. A pak jsem dostal nápad, umístit na střechu svého auta výkonný tlampač. Až bych pak takovou hlášku zařval do toho tlampače, cílová osoba by to spolehlivě slyšela. Začal jsem rozvíjet úvahu na téma směrované zvukové vlny, kolik decibelů budu potřebovat, aby to cílovému autu vysklilo okna a mé myšlenkové výtrysky se dostaly k cílové osobě snáze, až jsem dojel na parkoviště. Na chvíli jsem své úvahy opustil, zaparkoval jsem a šel k bankomatu vybrat prachy.
U bankomatu čekali dva lidi, takže se to trochu protáhlo. Poslední byla starší paní, která se u přístroje zapoměla. Když vybrala, ještě chvíli tam stála a dělala si pořádek v peněžence. Pak jí zazvonil mobil a ona si vyřídila ten telefonát. Pořád přitom blokovala automat na prachy. Když ani po tom telefonátu nevypadalo, že se odkýbluje a začala hrabat v kabelce, chystal jsem aplikovat metodu tlampač bez tlampače. Vymyslel jsem další vtipnou hlášku, ve které figurovala kávička a křesílko, nadechl se a.... vzápětí zase vydechl. Co já, sakra vím, zda ta ženská má vůbec ponětí, že za ní někdo ještě čeká. Třeba mě neviděla. Třeba už je trochu senilní a nemá ty správné společenské instinkty. Pak jsem si vzpoměl na tátu a jeho slova: "Jestli ti můžu dát radu do života, tak než něco řekneš, zamysli se nad celou situací. Máš totiž problém, že rychleji mluvíš, než přemýšlíš." A po této zralé úvaze, která netrvala déle, než dvě sekundy, jsem si jen decentně odkašlal. Paní sebou trhla, ohlédla se a pak se s mnoha omluvami odporoučela.
Včera jsem zase jednou rychleji psal, než přemýšlel, aniž bych znal závislé skutečnosti. Vztahy na blozích jsou komplikované a začínají se podobat Esmeraldě. Kde jsou ty časy, kdy jsme se bavili výplody Denisy Kerra. Dneska nic není tak, jak to vypadá na první pohled.
Je tedy snad jasné, že z tlampače na autě nic nebude. Ulevit si v soukromí ukrutnou nadávkou je něco jiného, než řvát to do světa. Máš pravdu, Roji.