Hutka, Nohavica, popularita, frustrace a jedna tlustá čára
14.11.2007
buzz
Představte si, že je rok 1945. Konec války. V německu vítězí ve volbách lidová fronta a její přední představitel prohlašuje, že nemá smysl ohlížet se zpět. Je potřeba udělat tlustou čáru za minulostí. Ve volbách do parlamentu kandidují za různé strany lidé, kteří před pár měsíci potají spálili nacistickou uniformu a urputně se snaží zapomenout na miliony mrtvých židů. Každé ráno před zrcadlem přesvědčují sami sebe, že to zničené město za oknem a ti mrtví po celém světě s nimi nemají nic společného. Snaží se oddělit své předchozí skutky od současného stavu mysli.
Rok 1961. Opět se v médiích objevilo jméno dalšího konfidenta, který za války udával své přátele. A není ani překvapením, že jde opět o mediálně známou tvář. Ty statisíce dalších konfidentů, gestapáků a nácků nikdo nezná, protože jsou nikdo. Nemají jméno, pro média jsou nezajímaví. Celý národ diskutuje jen o této známé tváři, objeví se jeho zastánci, i jeho odpůrci. Ozvou se i přeživší oběti nacismu, ale jejich hlas už nikdo neposlouchá. Je nová doba, dorostla nová generace. Generace Rock'nRollu, květin a lásky. Válka a její hrůzy jsou zapomenuty. Na vysokých postech sedí někdejší nacističtí pohlaváři, žádný Norimberg nebyl a čas setřel jejich vinu na mlhavou vzpomínku, co nestojí ani za mávnutí rukou.
Je rok 1989, komunismus v ČSSR padl při jakési údajné revoluci, které se pro její nenásilnou formu začíná říkat sametová. Hned na začátku se zformuje Občanské fórum, sestavené převážně z disidentů, neboli formálních odpůrců komunismu. Jaroslav Hutka zpívá písně, které nejsou nikterak oslňující, ale jsou ve správnou dobu na správném místě. Lidé v nich nacházejí poselství. Ve společnosti vládne entuziazmus a pocit, který se dá popsat slovy: Nejsme jako oni. Vůdcem OF se stává Václav Havel, který okamžitě nastolí linii stoprocentní tolerance. Prohlásí, že musíme za minulostí udělat tlustou čáru, neohlížet se zpět a koukat jen dopředu. Tehdy to znělo vznostně a bohulibě. Jen málokdo si uvědomoval to, co dnes chápou téměř všichni. Znamenalo to nechat kostlivce ve skříni s rizikem, že nás budou ještě další desetiletí strašit.
Komu to tehdy pomohlo? A byl to opravdu bohulibý cíl, anebo jen fraška? To už se dnes jistě nedozvíme. Co je ovšem zcela jasné je, že kdybychom tehdy ty kostlivce vymetli, mohli jsme dnes nadávat na úplně jiné politické ksichty. Já osobně se kloním k teorii, že ruka ruku myje, kámoš kámoše nezradí a možná i malá domů. Tedy spíše ta fraška.
Faktem však je, že v tom marastu zůstali lidé, kteří tu tlustou čáru nedokázali udělat. Kteří prostě nedokázali zapomenout na všechna ta příkoří, nesvobodu a ponížení, kterého se jim, nebo jejich blízkým za komunistů dostalo. Takoví lidé museli nutně cítit vzrůstající pocit křivdy, když viděli porevoluční vývoj naší společnosti a politické scény. Zahořkli, když viděli, jací byli naivní blázni.
Ne, že by na tom dnes nějak sešlo, tak to prostě chodí v každé revoluci. Každá revoluce má své naivní blázny a snílky na jedné straně a zmrdečky a vychcánky na straně druhé. Ta druhá strana je pak vždy silnější a zpravidla vítězí, pokud se nenajde ještě silnější frakce, která s ní udělá krátký proces. Co si budeme povídat, Francouzskou revoluci jsme měli v dějepise na ZŠ asi všichni.
Dnes je jiná doba. Jednak vyrostla nová generace, nepostižená komunismem. Začíná se rozkoukávat a hledat možnosti. Druhak máme své dnešní problémy, které je nutno bezodkladně řešit. Pro někoho to je globální oteplování, pro jiného malá sociální spravedlonost ve světě, pro dalšího hrozba islámu a pro jiného hrozba USA. Těch problémů je tolik, že dneska většina lidí sere na nějaký komunismus. Tak jako generace rock 'n rollu srala na druhou světovou, sere dnešní generace na bolševiky.
Koslivci však stále straší. Rok co rok vypadne alespoň jeden a více či méně zavaří svému majiteli. A tak jako před sedmnácti lety se málokdo zamýšlel nad tím, komu ve skutečnosti pomůže ta tlustá čára za minulostí, ani dnes se téměř nikdo neptá, komu slouží kostlivci. Jak je možné, že ke konci druhého desetiletí po revoluci se stále objevují noví a noví. A hlavně, jak je možné, že se objevují, přestože až tak noví nejsou. Jaroslav Hutka prohlašuje, že o konfidentství Nohavici věděl už v roce 1991. Je to logické, ty spisy nikterak zvlášť tajné nebyly a kdo chtěl, mohl do nich nahlédnout. Tak jak je možné, že až loni si kdosi v médiích všiml, že Nohavica spolupracoval s StB? Komu to posloužilo? Lidé se ptají, proč Hutka až teď nazpíval svůj song. Proč až teď se opírá do Nohavici. A zároveň si zasvěceně odpovídají, že je to závist. Hutka prý Nohavicovi závidí úspěch. Hm, chtěl bych mít tu křišťálovou kouli, která jim to řekla. Jaroslava Hutku osobně neznám, ale z toho, co jsem o něm a od něj četl nemám pocit, že by takový člověk měl zapotřebí závidět druhému úspěch a na základě toho se ho snažit očernit. Hutka je prototyp táborákového strejdy, který není ničím zajímavý. Jediná zajímavá věc, která ho v životě potkala, byla účas na disentu a následná krátká popularita po revoluci. Jeho hudba však ničím zvlášť neoslovuje, jeho zpěv není nijak zvlášť zajímavý a jeho tvorba se dá počítat na kusy. Takový člověk zpívá pro radost a také proto, aby vyjádřil své vnitřní pocity, stejně jako spisovatel, divadelní, či filmový autor atd. Pokud za tím někdo vidí výhradně závist z cizího úspěchu, aniž by znal fakta, měl by se sebou něco udělat. Je známé přísloví podle sebe soudím tebe.
No a jak to tedy bylo s tím Nohavicou?
Jarek Nohavica je člověk, který narozdíl od Jaroslava Hutky dělá zajímavou hudbu. Hudbu, která dokáže lidem něco sdělit, a to nejen v dobách národní masové hysterie a všeobecného optimismu. Je to člověk, který si v žvotě něco prožil a v podstatě si sáhl na samé dno, ze kterého se však vlastními silami vyhrabal. Má tedy co sdělit. A to vše bez ohledu na svou udavačskou minulost. Hloupý je ten, kdo soudí člověka podle jediného atributu. Ten, kdo zavrhne celého člověka na základě jeho viny. Může být masový vrah zároveň úspěšným spisovatelem? Proč ne, pokud má co říci. Může být zloděj a tunelář dobrým bavičem? Proč ne, když lidi skutečně baví. A může být udavač úspěšným muzikantem? Jistě, pokud mu lidé naslouchají. Jarek Nohavica je úspěšným muzikantem. Je dobrým muzikantem, který dělá dobrou muziku, a kterému lidé naslouchají. Kdysi byl prý udavačem. To je černá skvrna na jeho životě, kterou už nikdy nesmyje. A má to své opodstatnění. Nemá však cenu polemizovat o tom, co měl říci, zda se měl omluvit a zda mají lidé přestat poslouchat jeho písničky. To všechno jsou špatné otázky. Ta spráná otázka je: Komu to rozmázlé hovno pomohlo?
Kdo má rád jeho hudbu, ať ji klidně poslouchá dál. S jeho minulostí to má pramálo společného. Kdo nemá rád komunisty, ať ho odsoudí, má na to právo. Strážci tradičních hodnot můžou klidně hodnotit, co měl Nohavica říci, aby se před veřejností ospravedlnil. Faktem je, že Nohavica toho moc neřekl a já se mu ani zvlášť nedivím. Co měl po tolika letech říci, aby to neznělo falešně a trapně? Já bych se na to také vysral. Ale jinak se nic nemění. Na těch židlích sedí stejní lidé. Zmrdi, kteří byli zmrdy za bolševika, jsou zmrdi i dnes a my všichni o tom víme jen to, co nám naservírují média a maximálně to, co si zjistíme sami. Což není mnoho.
Doba bolševismu byla prazvláštní dobou. Byla to velmi paranoidní doba, a to díky tomu, že komunisti měli potřebu vědět o každém všechno. Byli jste tehdy už v pracovním procesu? Buďte si jisti, že o vás někdo pravidelně někam referoval. Jezdili jste na západ? Jistě jste byli po návratu předvoláni podat zprávu. Ptali se vás určitě i na takové věci, jako jestli jste tam byli zděšeni z žebráků na ulici apod. Pracovali jste v prestižním podniku? Jistě jste také sepisoval své pravidelné hlášení. A netvrďte že ne. Kupříkladu pražské mezinárodní hotely, jako Panorama, nebo Forum. Kdo tam chtěl pracovat ten musel sepisovat hlášení. Musel referovat o hostech, bonzovat na šéfa i na své kolegy. Musel, pokud tam chtěl pracovat.
Spousta lidí bonzovala. Člověk by řekl, že se v tom operativci StB topili, ale faktem je, že to měli v bezvadném pořádku. To, co dnes z jejich materiálů máme, jsou jen fragmenty a můžeme se jen domýšlet, které známé ksichty skončily v plamenech v plechových koších estébáckých kanclů. Možná jsou to ti, kterým dnes nějak pomáhá mediální rozmazávání těch drobných udavačů, jako Dvořák, Kanyza, nebo Nohavica. A ano, drobných. Tyto medializované kusy nejsou nic jiného než malé ryby. Troubové, kteří si chtěli tehdy pomoci, ustrašení jelimani, kteří se báli perzekuce, pokud nebudou souhlasit atd. Jejich společenská škodlivost je ve své podstatě nulová a z mého hlediska je to věcí jich a těch, na které donášeli. Klidně ať si rozbijí huby, ale jako mediální materiál je to slabé.
Jak to vlastně tehdy bylo s tím udáváním. Dnes vládnou po těch letech poněkud zkreslené představy. Na jedné straně mladí komunisté, kteří jsou opět zblblí, jako jejich prarodiče v osmačtyřicátém a kteří vehementně odmítají jakékoliv perzekuce, nátlak, nebo dokoce mučení. Na straně druhé lidé, kteří mají pocit, že se ještě v osmdesátých letech snad popravovalo za politické názory. Faktem však je, že ani jedni, ani druzí nemají pravdu. V padesátých letech se popravovalo, to je fakt, ale šedesátá léta a pak ta následující byla érou postupné liberalizace komunistické politiky. V osmdesátých letech pak byla snadná možnost za cenu jistého nepohodlí nabídku ke spolupráci StB odmítnout, aniž by hrozil větší postih. Tehdy se postihovalo maximálně pracovní degradací, popřípadě zablokováním možnosti studia na VŠ pro děti.
Nabídka spolupráce s libovolnou totalitní policií může mít až tři stupně nátlaku:
- Nejhorší forma – hrazba perzekucí, mučení, ztráty života svého, nebo dokonce členů své rodiny: Nejhorší forma nátlaku vůbec, zvládne to jeden z mála. Například Josef Mašín byl jeden z mála. Mučen gestapem, později popraven. Nezlomili ho.
- Střední forma – hrozba vězení, ztráty majetku, zákaz činnosti, veřejná ostrakizace, donucení k emigraci: Ne tak závažná forma, zvládnout ji může každý. Například výše zmíněný Jaroslav Hutka.
- Mírná forma – profesní degradace, zákaz činnosti, zákaz studia a dalšího seberozvoje i pro členy rodiny: Velmi mírná forma, zvládnout může každý. Jako všichni ti, kdo odmítl v osmdesátých letech spolupráci.
Já osobně vím téměř jistě, že první formu bych nezvládl. Nejsem jeden z mála. Ale také vím, že druhou i třetí formu jsem schopen zvládnout. Jsou v životě chvíle, kdy se člověk musí rozhodnout. Kdy si musí vybrat. A je dobré přitom myslet na sebe a svou rodinu, to zcela jistě. Ale zároveň je dobré myslet i na svou budoucnost a své přesvědčení. Na tomto světě jsme velmi krátce a záleží jen na nás a našem konání, jak nás bude budoucnost hodnotit a jak my jednou budeme hodnotit sami sebe.
Hrozba mučení a násilného ukončení života, nebo dokoce pocit ohrožení života blízkých lidí dokáže zlomit i silného chlapa. Jsme prostě už tak uzpůsobeni. Fungují nám pud sebezáchovy a citové vazby na naše blízké. U většiny lidí jsou pak silnější, než sebelepší přesvědčení a pocit vzdoru. Tedy obecně dokážeme zlomeného člověka v takovém případě racionálně pochopit a odpustit mu a toho nezlomeného bezmezně obdivovat. Ale pokud jsou u někoho silnější jakési materiální vazby, jsme schopni odpouštět tím méně, čím snažší to ten člověk měl a tím více považovat za samozřejmé odmítnout. A já znovu tvrdím, že odmítnou spolupráci v osmdesátých letech mohl každý.
Komentáře
Ach ta mládež ... (Radikál, 14.11.2007, 16:04:23)
Pavel Wonka zemřel ve vězení 1988, skutečně nebyl popraven, spíš umučen. Viz např.:
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_wonkap.php
http://www.wonka.wz.cz/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Wonka
(Lokutus - WWW, 14.11.2007, 16:15:25)
Ještě jednou:
V osmdesátých letech se za [TUČNĚ]ODMÍTNUTÍ SPOLUPRÁCE[/TUČNĚ] nepopravovalo, ani nemučilo.
Pavel Wonka působil proti komunistům aktivně a na úplně jiné úrovni. Nezemřel proto, že by JEN odmítl spolupracovat, ale protože dlouhodobě působil PROTI celé té mašinérii. To je rozdíl.
Ale každopádně díky za připomenutí. To nikdy neškodí.
Selanka ve vezeni? (pankreas - WWW, 14.11.2007, 16:37:28)
Existuje nemalo lidi, ktery bolsevicky vezeni i v tech 80. letech dodneska zlomilo. Par lidi to odsralo zdravim tak, ze se nedockali prevratu. Emigrace taky nemusi byt pro kazdyho uzasna zalezitost - neskoncilo tam docela dost lidi v chlastu nebo pakarne, odrizly navzdy od tech, co tady meli radi? Atd., atd. Budme radi, ze si uz takovy otazky nemusime klast, a nesudme ex katedra ty, co nebyli tak silni, jak se dnes domnivame byt my.
(Pavel Jaroš - Mail - WWW, 15.11.2007, 09:46:27)
Tak vida, moc dlouho to netrvalo... :-)
(Pavel Jaroš - Mail - WWW, 15.11.2007, 09:49:55)
http://jaros.ezin.cz/item/nohavica-je-zbabelec-no-a-co#c41
(Pavel Jaroš - Mail - WWW, 15.11.2007, 09:56:15)
Tenkrát něměl Nohavica na výběr, byla to jediná možnost jak se moci plně věnovat své profesi. Být (písničkář) či nebýt? Volil bych stejně.
NP (pankreas - WWW, 15.11.2007, 11:17:39)
jeste bych rad vzpomnel na "nezname pachatele", co v tech sladkych osmdesatych letech treba jen tak zmlatili dvanactiletou dceru "zajmove osoby". Nebo rodine zmrzacili psa. Jo, prima doba; to zvladne kazdy.
(Lokutus - WWW, 15.11.2007, 12:19:16)
Pavle: Každý měl tehdy na výběr. Někteří volili protest, jiní emigrovali, další bojovali, no a někteří holt chcali po větru a udávali. Na těch posledních však není nic obdivuhodného.
pankreas: Jeden bojuje a je aktivní, druhý nebojuje a je pasivní a třetí nebojuje, ale je také aktivní - v negativním slova smyslu.
Ano, někdo to nezvládl, ale to neznamená, že je v tom ohledu obdivuhodný.
Znovu opakuji:
Nohavicu písničkáře mám rád, Nohavicu člověka ne.
(Pavel Jaroš - Mail - WWW, 15.11.2007, 12:37:41)
Já ještě přidávám tu skupinu lidí, kteří pouze chtěli normálně žít. Ne si hrát na hrdiny, ani nikoho udávat. Jak se takoví lidé podle tebe měli v minulosti zachovat? Měli hrdě hájit svojí čest (záměrně říkám čest, ne pravdu, protože tady už o pravdu vůbec nejde) jako Mistr Jan Hus? Vím, že je to nadsazené, ale v principu je to totéž. A nebo bylo lepší podávat hlášení - zdánlivě banální informace.
Dříve se tomu říkalo udavačství, dnes je to součást firemní kultury - hodnocení zaměstnance pro účely HR (personální oddělení), které má tatkéž vliv na bytí či nebytí dané osoby (ve virmě). V principu je totéž, ačkoliv se nezachází do detailů ohledně soukromého života...
(Lokutus - WWW, 15.11.2007, 12:52:40)
Ten kdo chtěl normálně žít mohl. I bez aktivního odboje, i bez spolupráce s StB.
Většina lidí tak také žila.
2 Lokutus (Pavel Jaroš - Mail - WWW, 15.11.2007, 13:17:51)
Možná většina obyčejných lidí - Nohavica byl (a je) osobnost, celebrita.
(Lokutus - WWW, 15.11.2007, 13:49:29)
Na tom vůbec nezáleží. Anebo myslíš, že celebrity mají jiný metr? Měli bychom celebritám prominout to, co bychom neprominuli jeden druhému? Proč?
Proč Karel Kryl, Jaroslav Hutka a další neudávali? Nebyli snad dostatečně velké celebrity?
Tohle je beztak diskuse na nic. Nohavica, stejně jako spousta dalších, spolupracoval, to je prostě fakt. Jiní nespolupracovali, a to i přes nátlak. To je také fakt. Ty druhé obdivuji, těmi prvními pohrdám.
2 Lokutus (Pavel Jaroš - Mail - WWW, 15.11.2007, 14:04:44)
Myslel jsem to jinak, takže prosím zastrč své kolty ;-)
Jelikož byl Nohavica slavný, měl kontakty i na další známé osobnosti, do jejichž okruhu se běžný člověk nedostal. Nohavica proto musel být zákonitě vystaven většímu tlaku než obyčejný člověk, který pro StB neměl jako informátor hodnotu. Většinu běžných lidí StB vůbec nekontaktovala, protože svých spojek mezi nimi měla dost...
Kryl s Hutkou zdrhli v naději, že se budou mít v zahraničí lépe. Spletli se. Nějak tu nevidím důvod, proč bych si jich měl za to vážit. Byl to pouze krok, který považovali za racionální.
(pankreas - WWW, 15.11.2007, 14:29:02)
"Kryl s Hutkou zdrhli v naději, že se budou mít v zahraničí lépe..."
No moment, jako zase pozor - oni fakt neodesli do ekonomicky emigrace, ale do exilu. Meli na vybranou - neustaly sikany, perzekuce, hrozba vezeni... Ano, v tomhle ohledu odesli za lepsim a myslim, ze se ani moc nespletli.
(Lokutus - WWW, 15.11.2007, 15:41:54)
Já bych jen podotkl, že Hutka byl spíše odejit, než aby odešel sám. Ale jinak to považuji také svým způsobem za hrdinství. Ono odejít z rodné hroudy dokáží jen dva druhy lidí. Lidé, kteří tam nemají žádné zvláštní vazby a nic je tam nedrží a lidé, kteří jsou k odchodu přinuceni okolnostmi. Každopádně hodnotím odchod jako lepší variantu, než zůstat a udávat.
Není nad "normální" život (Radikál, 15.11.2007, 17:08:59)
Ano, kupříkladu jeden příbuzný kdysi odmítl spolupráci a mohl žít úplně normálně - sice musel jít na dva roky na "dobrovolnou" brigádu do dolů v Karviné a také se musel pravidelně hlásit na SNB, kde se ho každý týden vyptávali kde byl, s kým byl, co tam dělal, jestli neví něco o mrtvé schránce, ..., a porovnávali to se záznamem, který o něm sepsal nějaký spolupracovník, který ho tehdy sledoval.
Jiný zase (někdy v 50. letech) svezl jakési stopaře a pak strávil asi 7 let někde v uranových dolech v Jáchymově (prý tam byl chvilku zavřený i G. Husák, pozdější prezident ČSSR). Údajní stopaři totiž jeli na schůzku "protistátní" skupiny, kterou sami založili a pak její účastníky také pozatýkali. A takový živnostník (vesnický kovář), který měl tehdy auto, to byl třídní nepřítel a k jeho odsouzení stačilo, že v něm převážel "vlastizrádce". Co na tom, že je neznal a nikdy předtím ani potom neviděl ...
Tak nějak asi také mohl vypadat "úplně normální" život bez aktivního odboje nebo spolupráce. Těžko dnes porovnávat většinu/menšinu zúčastněných na jedné či druhé straně (nebo snad byla někde uprostřed?).
J. Voskovec a J. Werich prý kdysi napsali posměšnou písničku na údajného zrádce a kolaboranta Vlastu Buriana a J. Werich se mu údajně za to později (po válce) osobně omlouval. Třeba je to podobná situace jako v případu Hutka - Nohavica.
(Hekko [openID] - Mail - WWW, 16.11.2007, 03:03:37)
"Nohavica, stejně jako spousta dalších, spolupracoval, to je prostě fakt. Jiní nespolupracovali, a to i přes nátlak. To je také fakt. Ty druhé obdivuji, těmi prvními pohrdám."
Já teda, jako člověk, co osmdesátá léta prožil v blahém rozpoložení dítěte, sice ty první obdivuju, ale ty druhé si netroufám odsoudit. Já totiž houby vím, jestli a jakému nátlaku bych sama odolala.
Krom toho, dneska se to hezky říká, že v osmdesátých letech se člověku za odmítnutí spolupráce prakticky nic nestalo - ale věděli to tehdy lidi? Hlavně ti, kdo věděli o politických popravách v letech padesátých? Strach může být mnohem mocnější páka než jakékoli konkrétní vyhrožování.
(Pavel Jaroš - Mail - WWW, 16.11.2007, 06:54:42)
2 pankreas: Trvám na tom, že si nepolepšili. U nás byl Kryl někdo, v exilu byl nikdo. To samé Hutka.
2 Lokutus: Morálně to je lepší varinta, prakticky to znamená začít od nuly - většině lidí se to v tomhle věku už nepodaří.
2 Radikál: Ve výsledku tvůj příbuzný vešel do ještě těsnějšího styku s StB, než kdyby spolupracoval dobrovolně...
(pankreas - WWW, 16.11.2007, 16:56:25)
2 Pavel Jaroš: Ano. A jde o to, že neodešli dobrovolně, ale v podstatě utekli. O to je to přece perverznější. Proto vlastně nevím, co tím vším chcete říct.
Pavle (Lokutus - WWW, 16.11.2007, 19:57:21)
Záleží na tom, jak to bereš.
Pokud to bereš jen z hlediska kariéry, tak si asi nepolepšili. Ale v životě je mnohem víc věcí, které mají větší cenu, než nějaká kariéra, nebo sláva. Třeba svoboda.
Co třeba čest? (Radikál, 16.11.2007, 23:07:25)
Máme tady také řadu jiných čestných a poctivých lidí. Tak např. ten spolupracovník, který kdysi sledoval mého příbuzného, byl na základě nedávného soudního rozhodnutí zbaven podezření ze spolupráce STB. Takže je to dnes úplně obyčejný důchodce, stejně jako ti, o kterých kdysi podával zprávy svým nadřízeným. Tom musí být príma pocit, takový nevinný a konečně svobodný bývalý udavač.
Konečně vítězí pravda a lež nad láskou a nenávistí, pardon, láska a lež nad pravdou a nenávistí, nebo snad pravda a nenávist nad láskou a lží ... jak to ten Havel jen před těmi 18 lety vlastně říkal?
Radikál (Lokutus - WWW, 17.11.2007, 07:54:01)
No a tady se zase dostáváme k tomu, komu ta Havlova tlustá čára vlastně ve skutečnosti pomohla a zda to bylo na něčí objednávku.
Ten tvůj informátor, dneska obyčejný důchodce je zase jen malá ryba. V normální společnosti by stačilo, kdyby to o něm každý z jeho okolí věděl a všichni si na něj ukazovali prstem, kam by se hnul.
Ale ty největší svině si dnes užívají zasloužených (nebo vysouložených?) peněz a moci a nikdo neví, že jsou vlastně svině.
(mira, 17.11.2007, 12:45:47)
Z 80. let si pamatuju možná tak školku, takže se k tématu nemůžu moc vyjádřovat. To co mě ale zaráží nejvíc je, že všude čtu jen o spolupracovnících ale o těch stbácích na plný úvazek se mlčí...
2 Lokutus (Pavel Jaroš - Mail - WWW, 17.11.2007, 13:49:07)
Svobod je celá řada a Nohavica volil možnost svobodně se věnovat svojí práci, což se nakonec ukázalo jako správná volba. Umělec musí být po tvůrčí stránce absolutně svobodný.
(Lokutus - WWW, 17.11.2007, 17:18:43)
mira: Pracovní spisy estébáků na plný úvazek šly do ohně jako první.
Ale i tak se sem tam objeví zpráva v novinách, že rozhovor s operativcem, který potvrdil udavačství toho a toho...
Zdá se ale, že samotní estébáci nikoho nezajímají, stejně jako udavači, kteří nejsou zároveň celebritami.
Pavel Jaroš: Jasně, i za cenu vlastní pověsti, morálky a jak tady řekl i Radikál, tak i cti.
Karel Kryl se neméně svobodně věnoval své práci a troufám si tvrdit, že co do té umělecké stránky jsou si oba rovni. Akorát že Kryl nemá pověst udavače, zatímco Nohavica ano. To jen tak naokraj, abych opět zdůraznil, že na výběr měl každý.
Klikni do WWW... (aTeo - WWW, 19.11.2007, 13:23:28)
Nohavica se vyjádřil. Tak nějak po svém. Nic důležitého se nestalo. Sejdeme se u posledního soudu. Prozatím zapoměňte. :-/
Teo (Lokutus - WWW, 19.11.2007, 18:36:55)
No jo, je fakt, že co říci po sedmnácti letech. Dneska už o tom víme hovno. Já kupříkladu vím na stoprocent jen to, že jsem nikdy nikoho na StB neudal. Bylo mi třináct, když přišla revoluce.
Nohavica se svezl s havlistickou politikou tlusté čáry a dneska můžeme maximálně přemýšlet, jak to teda vlastně bylo.
(pankreas, 22.11.2007, 00:57:30)
A ako si predstavujete nehavlisticku nepolitiku netlustej necary, panko Lokutus?
Hlavne, ze Markus Wolf ted strasne upi, zejo? Kdopak ze mu to hned v roce 1990 udelil politickej azyl...?
(Lokutus - WWW, 22.11.2007, 11:32:00)
Markus Wolf? To je ten šéf Stasi? Ten přeci nedávno umřel, ne?
A jestli si dobře pamatuji, tak utekl do Ruska v obavě před basou. Ale soudu se stejně nevyhnul. Takže tak úplně nechápu...
Ale představuji si to tak, že měli být tehdejší estébáci a udavači souzeni. Tak si představuji vyrovnání se s minulostí. Možná by pak dnes nebyla KSČM třetí nejsilnější parlamentní strana.
(aTeo - WWW, 22.11.2007, 13:42:30)
Možná by nebyla vůbec... tedy alespoň pod tímhle dojemným názvem. :-/