Teplé svatby
19.11.2007
buzz
Teplé svatby jsme si už povolili. Někdo to považuje dokonce za liberální krok, co na tom, že fakticky je to jen další diskriminační a separační praktika, schovaná do spousty populistických blábolů a schválená jen za účelem rozšíření voličské základny. Kdo by taky socanům věřil kydy o liberálnosti jejich politiky. Ti by klidně slíbili každému muslimovi 27 panen a celostátní zákaz vepřového, pokud je bude volit. V případě teplých svateb to je tak, že vlk se nažral a kozy zůstaly celé.
Máme tu dylema. Jsou teplí dostatečně fundovaní pro roli manželů a rodičů? Shrňme si celou tu frašku, které jsme dnes svědky.
Kdysi dávno, za starých věků, které nepamatuje ani vaše babička... V dobách, kdy Římská vlčice roztahovala své drápy po celé Evropě a severním pobřeží Afriky... V dobách, kdy (dnes tak běžná) populistická demokracie začala ukazovat jak se to dělá... V dobách diktátora Mária, Caesara a dalších masových vrahů... V dobách, kdy povolání Odborový předák mělo ještě název Tribun lidu... Tak v těchto dobách, přátelé, prcal kámen cihlu. Ježíš Kristus se ještě nenarodil, pánbíčkářští moralisté byli na houbách a konzervatismem a morálkou byly myšleny trochu jiné vlastnosti, než dnes. Tehdy bylo běžné vlastnit člověka, bylo také běžné, že ženy musely držet hubu a krok a bylo naprosto běžné, že dva kucí si protahovali řitní otvory, aniž by to někoho pohoršovalo. Co však nebylo běžné ani tehdy, aby vznikala jiná, než heterosexuální manželství. Kdejaký páprda mohl v klidu klátit mladého osmahlého otroka, ale dva páprdové se prostě nebrali. Z toho usuzuji, že už v dobách konzervativní vlčice, stovky let před rozmachem křesťanství, lidé obecně inklinovali spíše k rozmnožováníschopnému modelu a ta homosexualita byla trpěna spíše jako forma zábavy, než aby to někdo bral tak vážně.
Což o to, podle starověkých pramenů se bukvice klátily ještě mnohem dříve. Už za starověkého Egypta a s největší pravděpodobností už v dobách, kdy jsme si v jeskyních svítili mamutím lojem, který možná dokonce sloužil jako lubrikační gelík. Ale zpět k ověřitelnějším pramenům.
Později celá ta Římská demokracie přerostla v trošku jinou formu vlády a dekadence vystoupala až k vrcholkům nebes, kde zaklepala Pánu Bohu na vrata. Možná i proto přišlo jedno z nejhorších náboženství v historii k takové moci. Možná i proto přestalo být normální klátit osobu se shodnými pohlavními znaky. Možná nebýt mamutího rozmachu Římské říše a jejího pozdějšího morálního úpadku, zašlo by křesťanství na nezájem. Nelze popřít, že křesťanství se rozmohlo a udrželo převážně díky podpoře pozdějších Římských císařů. Jeden z nich (už nevím který) dokonce uctíval jak staré Římské bohy (kteří nebyli ničím jiným, než ukradenými Řeckými bohy), tak i křesťanského jediného Boha. Jistota je jistota.
No každopádně přišlo křesťanství a homosexualita byla zavržena, zakázána a trestána (Christianity 2.0 – function homo deprecated). Vydrželo to dlouho. Více než patnácset let.
Dvacáté století je mimo jiné i stoletím liberalizace. Lidem se sice práva vracela už dříve – třeba zrušení nevolnictví, ale až ve dvacátém století se liberalizace rozjela naplno. Ženy bojovaly za svá práva a ve třech vlnách si jich vybojovaly nemalou hromádku. Černoši v USA, nebo pracující lid. Každý chtěl pro sebe urvat trochu té svobody. A když už byly všechny základní svobody z větší části naplněny, začaly se hlásit čím dál obskurnější minority a požadovaly také nějaká ta práva. Na této vlně se svezli i homosexuálové.
Ač liberální, spousta lidí v naší části světa stále smýšlí víceméně konzervativně, avšak tentokrát v intencích křesťanské morálky. Tedy přetrvává názor, že homosexualita je zlo. Někde více (Polsko), jinde méně (ČR). Tedy je jasné, že proces liberalizace stále neskončil.
Co se mě týče, tak je mi ukradené, kdo si kam co strká, když nemá potřebu to tam strčit mně. Faktem je, že homosexualita je naprosto normální, pokud bereme jako normu určité procento teploušů v každé zvířecí smečce. A protože i my pocházíme ze zvířete, není racionální důvod pochybovat o této skutečnosti. Prostě část lidí, stejně jako část zvířat vždycky byla, je a dokud se nezměníme geneticky, tak i bude, teplá. Jistěže je to porucha nějaké funkce mozku. Ale takových poruch se jen mezi lidmi dá najít mraky a v tak velkém množství, že to s klidem můžeme prohlásit za normu. Dokonce jsem ochoten prohlásit, že na světě pravděpodobně neexistuje člověk, jenž nedisponuje alespoň jedním (byť pečlivě skrývaným) atributem chování, ktarý lze v takzvané majoritě s úspěchem považovat za úchylku. Zkrátka, každý jsme nějaký, že.
A nakonec mi přijde zvrácené diktovat někomu normy chování podle sebe. Znovu opakuji, že v rámci liberální teorie o svobodě jednotlivce je mi ukradené, koho kdo jak a kam, nebo dokoce za kolik, pokud do toho nehodlá tahat mně. Nejsem ten, kdo by mohl určovat jiným lidem vzorce chování. To můžou jen oni sami a pak maximálně Pán Bůh.
Pokud na to tedy nahlédneme ze skutečně liberální strany, nevidíme důvod, proč by se teplouši nemohli brát a zakládat rodinu. Faktem však je, že institut manželství byl již kdysi dávno, před tisíci a tisíci lety určen výhradně pro heterosexuální páry, což křesťané jen převzali. Je to zakotveno přímo v podmínkách toho obřadu.
Co se mě týče, klidně ať si o dvě bukvice navléknou prstýnky a chomouty. Ale tentokrát narážím na opačnou stránku věci. Opět nejsem ten, kdo by mohl společnosti určovat nová pravidla pro uzavírání manželství. Ač to není příliš liberální, je to tradice stará několik tisíc let, která navíc vznikla za jediným účelem, jehož homosexuálové nemůžou z principu dosáhnout. Tedy pro ně tento institut nemá valného významu. A tak se v rámci pseudoliberalizace ve smyslu nažraného vlka a celé kozy vytvořil institut zbrusu nový. Registrované partnerství. Ale proč?
Když spolu dva lidé žijí v partnerském svazku, chtějí mít nějaké záruky. Chtějí po sobě dědit, chtějí znát zdravotní stav svého partnera a tak dále. Manželství už tato privilegia poskytuje. Proč však musel být vytvořen nový institut partnerství pro to, aby dva lidé, kteří spojili své životy měli stejná privilegia. A vůbec, jsou to privilegia? Proč by něco takového měli k dispozici jen někteří privilegovaní? A proč jen na základě státem posvěceného svazku?
Odpověď je jednoduchá. V dobách, kdy se do všeho začal srát stát, přetransformoval se institut manželství ze svazku před Bohem na svazek před státním úředníkem. Paradoxně v době největší liberalizace probíhalo ve společnosti paralelní utužování vztahů občanů a státu. Vše, co stát liberalizoval, zároveň pojmul takzvaně pod svá ochraná křídla. Vše, za co různé skupiny bojovaly a vybojovaly si to, určil stát jako atribut jím garantované svobody. Opakuji – státem garantované svobody. Tedy pouze to, co určí stát, je svobodné. Nic jiného. Můžete vlastnit zvíře, ale jen pokud ho máte registrované. Stejně tak auto a další věci osobní spotřeby. Můžete žít ve vzájemném svazku, ale ten svazek musí být zaregistrovaný. Pokud nebude zaregistrovaný, není to oficiální svazek a jsou vám některé atributy svobody z a p o v ě z e n y.
Z toho důvodu homosexuálové tlačili na pilu tak dlouho, až si vytlačili institut registrovaného partnerství. Proč by to nakonec stát nepovolil. Byly splněny základní podmínky:
- O toto právo se hlásí dostatek lidí, tedy dost velká část potenciálních voličů, přičemž ostatní nemají vesměs námitky
- Institut registrovaného partnerství bude opět pod kontrolou státu
- Nezaručuje to stejná práva, jaká mají manželé
A teď mi řekněte, co je na tom liberálního? Ve všech oblastech jsme závislí na libovůli státních úředníků. Spoustu věcí máme zapovězenu. A když se nás sejde dost a požadujeme uvolnění poměrů, stát poměry místo uvolnění opět jen... utuží.
Co vlastně je registrované partnerství? Proč to homosexuálové chtěli? Anebo to nechtěli, ale chtěli jen, aby stát k jejich svazku přistupoval stejně, jako ke svazku dvou heterosexuálních manželů? O co ve skutečnosti šlo?
Faktem je, že i mezi heteráky existuje spousta párů, kde oba spolu žijí jen takzvaně na hromádce. Nejsou manželé a nemají tedy stejná privilegia, jako manželské páry. Manželství je dost svazující. V podstatě jde o dosti komplexní smlouvu mezi dvěma subjekty, jejímž garantem je stát. Smlouva definuje práva a povinnosti obou členů páru a dokonce i důsledky neplnění. Rozvázání takové smlouvy je pak dosti obtížné, a to tím obtížnější, čím pokročilejším stádiem manželé právě procházejí. Vzhledem k trendu liberalizace společnosti lze vidět i důsledky. Stále častější rozvody, právní tahanice o děti, nebo majetek. Někdo to považuje za negativní vliv liberalizace na tradiční rodinu, já si myslím, že výraz tradiční rodina jen označuje stav, který popírá lidskou přirozenost. Ve skutečně liberálním světě by dva lidé mohli žít s veškerými právy v páru i s dětmi, aniž by předtím museli uzavírat jakoukoliv úchylnou smlouvu.
Z toho mi vyplývá jediné. Základní lidská práva by se neměla omezovat na státem vymezené prostory. Proč spolu dva heteráci nemohou jen tak žít, mít děti a užívat smluvních práv, aniž by se museli ženit? Proč dva teplouši nemohou spolu žít, aniž by museli uzavírat smlouvu o partnerství? Proč spolu nemohou žít tři, čtyři (nebo i víc) lidé ve stejném svazku? To všechno spolu úzce souvisí.
Protože stát drží práva na vaše svobody, bez státu se dnes ani neuprdnete. Chcete určit dědice? Musí vám to posvětit stát. Chcete určit člověka, který bude mít automaticky plné právo na informace o vašem zdravotním stavu a další? Bez státu ani hovno. Chcete adoptovat dítě? Hezky poproste stát. Kdo vám tedy bere ty vaše svobody? Proč museli homosexuálové žádat o registrované partnerství? Není to ten stát, který se dnes tváří velmi liberálně, protože bukvicím uměle vytvořil další chlíveček, na který pověsil ceduli heterákům vstup zakázán? Kdo stále ještě žere ty kecy o liberalizaci?
Liberální by bylo, kdyby podobné instituty nebyly potřeba vůbec. Kdyby mohli homosexuálové spolu žít a mohli požívat stejných práv, jako jiní lidé, bez jakékoliv, byť jen rámcové smlouvy. Kdyby si tu smlouvu mohli sepsat jen z vlastní vůle a určit si v ní vlastní podmínky. To by bylo liberální. Kdyby si každý člověk, bez ohledu na věk, pohlaví, sexuální orientaci, barvu kůže, nebo světonázor mohl užívat stejných práv, která se týkají jen a jen jeho.
Bukvice a děti
V rámci takzvané liberalizace se tedy homosexuálové umístili do vlastního chlíva, tedy se odseparovali od zbytku společnosti. Většinou to považují za znamení svobody. No, blahoslavení budiž chudí duchem, nebo jak to je...
Ovšem v rámci té samé liberalizace se dále diskutuje, zda mohou mít dva teplouši děti. Zda jim to (my – ostatní normální) vůbec dovolíme. Aha. Takže liberalizace vocaď pocaď. Jojo, klidně se registrujte, ale děti ne, to bychom si nerozuměli, soudruzi. Jak to tedy je?
Bukvice už z logiky věci děti mít spolu nemůžou. Dva chlapi si můžou do zadku zasouvat co chtějí a jak chtějí, můžou si tam nastříkat klidně deset litrů spermatu, ale nic z toho (kromě pořádného průjmu) nebude. Stejně tak dvě ženské, ať už použijí libovolný umělý falus, jazyk, prsty, nebo jiné pomůcky, tak neotěhotní a neotěhotní. Faktem je, že k otěhotnění jsou potřeba dvě navzájem kompatibilní komponenty. Když k sobě přiložíte dvě zástrčky, nebo naopak zásuvky, tak se také nerozsvítí.
Takže jsou už jen dvě možnosti, jak ty děti zplodit. Buď udělat e-e věc a zbouchnout nějakou ochotnou ženu, resp. nechat se zbouchnout cizím chlapem, popř. uměle oplodnit. A to se všemi důsledky, jako to, že se to dítě musí donosit, biologický rodič se může časem i přihlásit o svá práva a tak. Anebo adoptovat cizí dítě.
První způsob jim nemůže z principu nikdo zakázat. Tedy homosexuálové mohou spolu vychovávat dítě, jen si je musí pořídit přirozenou cestou. Zato druhý způsob je jim opět z moci úřední odpírán. Důvodů proti je několik:
- Zmíněná tradiční rodina - Podle mě přežitek. Tradiční rodiče dokáží zmrvit výchovu také a zhusta ji také mrví. Tradiční rodina není záruka slušného člověka.
- Společnost by to neunesla – Blábol. Společnost unese cokoliv, jen je potřeba čas. Společnost unesla ženy u voleb, černochy ve školách, unese tedy i bukvice, vychovávající děti.
- Děti budou mít ve škole peklo – To jo. Děcka dokážou být pěkně zlá stvoření a bez skrupulí trestají jakoukoliv odlišnost. Ale to je holt úděl odlišných. Těžko se tomu ubránit.
- Dítě si nemůže vybrat, je tedy konáno proti němu – Další blábol. Dítě si nemůže vybrat ani tátu alkoholika a mámu feťačku a kurvu. Dítě si nemůže vybírat a proto mu nezbývá, než doufat, že se narodí, resp. přijde do slušné rodiny.
Jaké jsou pak negativní důsledky přísné politiky adopcí:
- Úředníci v přemrštěné ochraně práv dítěte kladou i na heterosexuální páry nároky až nevídané. Je to sice na delší povídání, ale za všechny jen jeden příklad, kdy jsem znal slušnou rodinu, která žádala o adopci dítěte. Sedm let o něj bojovali. Dítě už je znalo, akceptovalo, ale úředníci se stále zdráhali ho vydat natrvalo. Ta moje známá z toho dlouholetého stresu přišla v podstatě o zdraví a děcko dodnes patří děcáku. Myšlenka na adopci dítěte homosexuálním párem pak při našem společensky liberálním myšlení doslova nepřipadá v úvahu.
- Děcáky jsou stále plné neudaných a neudatelných dětí. Spousta heterosexuálních párů raději od adopce odstoupí v důsledku bodu jedna. Pokud by se adopce uvolnily z hlediska podmínek, a to i pro homo páry, vyřešilo by to spoustu problémů.
- Pokud chceme ve společnosti něco změnit, musíme s tím začít. Nelze čekat, že společnost sama od sebe přijme myšlenku adopcí homosexuálními páry.
Tak a to je vše. To je prostě můj názor na celou tu věc. Normálně bych se o tom vůbec nezmiňoval, neboť je mi to téma vcelku ukradené, ale stále častěji narážím na tupé opakování lži o liberálnosti celého toho cirkusu okolo registrovaného partnerství. A to mi vadí. Lidé o věcech nepřemýšlí, nedělají si vlastní názory, jen tupě přejímají mainstream z bulváru a populistické politiky. Každá problematika má spoustu aspektů, některé pro a jiné proti. Na každý agument se dá najít protiargument. Je tedy potřeba začít od samotného jádra problému. Jádrem tohoto problému je zvrácená státní politika, která určuje, kdo může a kdo nesmí užívat svých přirozených práv. Pokud stát určí, že se musíte v autě z důvodu vlastní bezpečnosti poutat, tak je zjevné, že problém není v bezpečnosti, ale ve špatně nastaveném zákoně o pojištění. Stejně tak v této problematice vůbec nejde o svatby hetero vs. homosexuálů, nýbrž o špatné zákony, které zamezují svobodným lidem užívat plně svých práv bez ohledu na výše zmíněné okrajové skutečnosti, jako je třeba sexuální orientace.
Koncepce, to je to, oč se tu jedná. Chybná koncepce má za následek záplatování a lepení děr, a to napříč celou naší legislativou. A tak, jako některé softwarové firmy nazývají své záplaty vznosně upgrady, neboli vylepšení, tak naši politici leckdy označují záplaty za liberalizaci.
Komentáře
(#13 - Mail - WWW, 19.11.2007, 19:35:13)
Perfektní! Souhlasim s každičkym slovem. Jak se tam rozjela i ta diskuse o adopcích, tak jsem se rozhod, že o tom taky něco napíšu. Asi to bude docela krátký a odkážu čtenáře sem :)
(aTeo - WWW, 20.11.2007, 08:40:43)
Nezbývá mi než opět souhlasit v plném rozsahu. Výborný text, Lokute! ;)