Na něco člověk musí...
17.12.2007
údiv
Je zvláštní, jak se někteří lidé urputně vyhýbají velmi nepříjemným a palčivým tématům. Leckdy až furiantsky.
Jakmile se začne mluvit o smrtelných nemocích, mortalitě a životním stylu, objeví se několik furiantů, kteří se začnou rozohňovat, jak to všichni přehánějí, jak o nic nejde, a že každý tam musí, že všichni musíme na něco umřít atp. Nejmarkantnější je to pak třeba v diskusi o rakovině plic kvůli kouření, rakovině tlustého střeva kvůli špatnému stravování a další. Je to naprosto nepochopitelné, ale ti lidé popírají svůj pud sebezáchovy. Licitují s vámi o svůj životní styl a délku života, jako byste to byli vy, kdo ten jejich život může ovlivnit. Skvělou ukázkou takové licitace je pak uzemňující argument, typu: "Franta Vomáčka celej život hulil, chlastal, žral nezdravý věci a dožil se 80, 90, 100, 110, 120... atd., zatímco Pepa Lahoda sportoval, žil zdravě, jedl zeleninu, dodržoval pitný režim a zkapal ve 20, 30, 40,... atd"
Vidím to takhle. Pro spoustu lidí je jejich životní styl jakási jistota. Jedna z mála na tomto světě. Dám si cigárko, panáka, bůček... (libovolně doplňte) a je mi fajn. Dokud si mohu to cigárko, panáka dát, jsem v pohodě a vím, že žiju. Životní jistota, nebo pevné zázemí, říkejme tomu jak chceme.
Jakmile sáhnete těmto lidem na jejich životní jistotu, na jejich potřebu, ztrácí okamžitě jejich jednání prvky racionality. Začnou se s vámi dohadovat, že to tak není, že nemáte pravdu, že ten a ten, tohle a tamto, že vlastně je všechno v pohodě a nic se neděje. Neuvědomují si však při tom, že absolutně není důvod vás přesvědčovat, že vlastně jediný, koho takto přesvědčují, jsou zase jen a jen oni sami.
Tak příliš často se mluví o mortalitě z důvodu kouření a špatného životního stylu. Tak velké množství lidí ročně umírá. Tak očividné to je... až zbývají pouze dvě možnosti:
- Změnit životní styl
- Všechno to popřít, přesvědčit všechny okolo, včetně sama sebe o tom, že o nic nejde... bagatelizovat problém
Změna životního stylu je velmi náročná a člověk, kterému momentálně nic nechybí (dech, zdravá stolice), ani nic nepřebývá (kus divoce rostoucí tkáně), nemá k takové změně důvod. Potenciální problém je nahony vzdálen, takže v podstatě neexistuje. Je zasunut hluboko, hluboko do podvědomí a ještě se na něj pro jistotu důkladně šlápne.
Problém nastává ve chvíli, kdy se dostaví první obtíže. Člověk začne navštěvovat lékaře, chodí z vyšetření na vyšetření, stav se nezlepšuje, nastupují frustrace. Dostává strach. Začíná tedy přemýšlet o změně toho životního stylu. Na pár dní zkusí přestat kouřit, začne jíst zdravě, zajímá se o bylinkové čaje, racionální výživu atd. To ovšem nezabírá, protože už je příliš pozdě. Lékaři najdou nádor a začíná brutální léčba ozařováním, popř. chemoterapií, což má za následek nevratné změny v organismu. Frustrace se prohlubují a člověk dostává veliký strach. Zmateně se plácá mezi pseudoracionalitou – jí a snaží se žít zdravě – a někdejším furiantstvím – zapálí si, dá si bůček ve smyslu ať to teda už stojí za to. Ale pořád si jen lže do kapsy a tentokrát to už ví moc dobře.
- Jen necelé dvě třetiny nemocných rakovinou se uzdraví
- Ve většině případů jde o uzdravení dočasné – do pěti let se objeví metastázy v orgánech okolo původního nádoru, popřípadě v lymfatickém systému
- Šance na přežití následujících 5 let při rakovině plic je 30%
- Šance na vyléčení rakoviny plic je 5%
Jistým druhům rakoviny se dá zabránit. Prevencí.
- Rakovina kůže – střídmé opalování s použitím opalovacích krémů se silným faktorem + prohlídka pih a pigmentačních skvrn na kožním oddělení jednou ročně
- Rakovina tlustého střeva – dostatek vlákniny v potravě, pohyb, jednou za 2-3 roky vyšetření ultrazvukem
- Rakovina prsu – samovyšetření jednou za čas, ultrazvuk, popř. mamograf jednou ročně
- Rakovina děložního čípku – pravidelná kontrola na gynekologii, provedení stěrů a laboratorního vyšetření jednou ročně
- Rakovina varlat – samovyšetření jednou za čas
- Rakovina prostaty – kontrola na urologii jednou za 2-3 roky
- Všechny typy rakoviny - pravidelné odběry krve a laboratorní kontrola
- A další...
Chce to jen trochu se zajímat o své zdraví, a to včas. Až to jednou přijde, je na to už zpravidla pozdě. Pak už jen třeba uslyšíte větu: "Je nám líto, ale zbývá vám pár týdnů, nanejvýš měsíců života..."
Komentáře
(#13 - Mail - WWW, 17.12.2007, 19:21:03)
Jak říká Winston Churchill: Poslední dobou čtu tolik špatných věcí o kouření, že jsem se rozhodl přestat číst. :)
Felix Holzman ... (Pamětník, 18.12.2007, 11:06:27)
... říkával při svých vystoupeních: můj bratr celý život nepil, nekouřil a umřel, když mu byly dva roky.
(Lokutus - WWW, 18.12.2007, 12:45:19)
To jsou vtipné bonmoty. A to myslím naprosto vážně. Jen škoda, že vtipné připadají jen těm zdravým. Když se tak rozhlížím v té čekárně na onkologii, nevidím nikoho, kdo by se jim v tu chvíli byl schopen zasmát. A přitom ti nemocní by to potřebovali mnohem více, než ti zdraví.
(#13 - WWW, 19.12.2007, 10:25:25)
Já tím v žádném případě nechtěl obhajovat kouření, které nesnáším. Dal jsem to jenom na odlehčení toho dramatického tématu :)
Hlavně to zdravíčko! (@Teo - WWW, 21.12.2007, 01:09:44)
http://ateo.cz/obr/pf2008.jpg
(Jack, 21.12.2007, 14:04:15)
Dovolil bych si také jeden k tématu, na odlehčení:
"Pane Nováku, s vámi je to zlé. Vám zbývá tak nanejvejš šest, pět..."
"Čeho? Let? Měsíců? Týdnů???"
"...čtyři, tři, dva..."