Zeus a Hera, soumrak manželů
17.03.2009
jen tak
Dnes vám, milé děti, budu vyprávět o jednom lidském zřízení, které lidem po tisíciletí komplikovalo život a přesto se bez něj neobešli. Budu vyprávět o manželství.
Vsuvka: Pokud v tom hledáte paralelu s mým nedávným rozvodem, tak marně. Tento názor se mi udělal již dávno a moje dvouleté manželství mi ho jen utvrdilo.
Manželství je instituce, která prošla historickým vývojem. V každé době měla svůj účel a záměr. V každé době měla svou podporu společnosti. V každé době měla své zdůvodnění. A vždy byly důvody jiné, než bychom čekali.
Soudobá civilizace zná spoustu společenských výdobytků, jako je třeba demokracie, rovnoprávnost, gumička do vlasů, vytápěný prezervativ, kosmetika pro psy, městská policie, odpisy z daní, caipiroska, medovník, diskuse o škodlivosti Facebooku, diskuse o globálním oteplování atd. Bez nich si už nedokážeme představit život. A mezi tyto výdobytky patří i manželství.
Vsuvka: Pokud mluvím o civilizaci, mluvím o takzvané euroatlantické civilizaci. Pokud mluvím o počátku této civilizace, mluvím o kolébce kultury, vědy a dnešního politického a společenského zřízení. Mluvím o velikánech, které dodnes citujeme – o Aristotelovi, Platónovi, či Homérovi. Mluvím o Starověkém Řecku.
Od počátku věků jsou lidé rozděleni na dva základní druhy – muže a ženy...
- Eh... teď jste asi nad tím objevem kecli na zadek, co?
Muži a ženy spolu mají plodit děti a starat se o ně, dokud nebudou soběstačné. To je primární důvod, proč se lidé párují. Nebýt toho, nikdy by se nesnesli déle než pár dnů.
Když se to tak vezme kolem a kolem, je to vcelku použitelný model. Prvořadým účelem muže a ženy je zplodit potomky a postarat se o ně a toho nejlépe dosáhnou, když na určitou dobu vytvoří pár.
Vsuvka: Problém je, že těm harantům to někdy fakt trvá než vypadnou z baráku. Zhusta i 26 let a v extrémních případech nechtějí odejít nikdy. To pak potřebujete velkého zlého psa, který nemá rád nikoho jiného než vás a všem ostatním v domě, co měli už dávno vypadnout, udělá ze života peklo na kolečkách.
Kdysi dávno lidé žili ve skupinách, kmenech, smečkách, nazvěte to jak je libo. Účel páru tehdy nebyl tak podstatný. Děti plodil kdekdo s kýmkoliv o starala se o ně skupina společně a role tatínka se omezovala, stejně jako výrazové prostředky, na dvě základní roviny; Mumutík-jít-maso a Mamutík-chtít-heh-heh. Tento model byl použitelný v dobách, kdy lidé ještě neměli účinné nástroje, kterak chránit členy své skupiny před vnějším nebezpečím a tudíž pro ně bylo lepší, příliš se ze skupiny nevzdalovat. Individualismus se téměř nepěstoval a právo na soukromí nikdo neznal. Pokud se někdo od daného konceptu odchýlil, byl bez milosti vykopnut, neboť svým jednáním ohrožoval ostatní členy společenství.
Později přišly první osady, které měly oplocení, nebo dokonce zdi, účinně chránící společnost před vnějším ohrožením. Lidé už nemuseli mít strach, že jakmile vystrčí nos z příbytku, nějaká bestie jim ho uhryzne.
Jakmile se společnost dostala sem, ztratil najednou kmen jako nedělitelná jednotka svůj smysl. Společnost se rozrůstala a kmeny o desítkách členů se staly minulostí. Nahradily je společenství o stovkách, později i tisících členech. V takové společnosti už nebyl model člověka bez soukromí nadále udržitelný. Život se změnil z každodenního boje o přežití na relativně pohodlné a bezpečné přežívání ve společnosti, kde měl každý svou funkci a ostatní ho za jeho práci hodnotili. V případě, že se někdo odchýlil, nebyl už důvod ho vykopnout, ostatní ho prostě přestali hodnotit a někdo další ho v jeho funkci nahradil. Buď se vzpamatoval, anebo chcípnul hlady. Jednotlivé funkce, stejně jako celkový koncept společnosti vedl ke vzniku individuality. Ukázalo se, že lidé touží po svém majetku, po svém soukromí, po svém plném bachoru a po svém partnerovi, na kterého by se po své opulentní žranici mohl svalit. A tak se začali párovat a zakládat rodiny, budovat svá sídla a své zázemí. Období komunismu definitivně skončilo.
Vsuvka: Je zjevné, že čím se má člověk lépe, tím více tíhne k individualismu. K sociálnímu modelu se pak začne vracet, až když má hlad, něco ho bolí, nudí se, nebo nemá koho šoustat.
Přes všechnu individualitu však stále existovala společnost, která požadovala po svých členech dodržování některých pravidel. Některá z těchto pravidel určovala míru společenského přínosu. Kdo nepracuje, ať nejí, je známé pravidlo, které ještě relativně nedávno platilo. Kdo nepracoval, nebyl společensky přínosný. Stejně tak se určoval společenský přínos podle dětí. V každém období známé lidské historie byl tento přínos označován jako důležitý, avšak pokaždé z jiných důvodů.
A zde se dostáváme do období antiky, odkud máme mnoho dochovaných děl, ze kterých můžeme čerpat.
Čtenáři není neznámo, že oženit se či vdát je přirozené a manželství mocně přispívá k tomu, abychom byli šťastni. Do značné míry je to způsobeno tím, že jsme byli po staletí účinně zpracováváni křesťanskou výchovou, takže zálibu v manželství máme téměř zakódovanou v genech. Církev, vždy v součinnosti se světskou mocí, které leží na srdci, aby daňoví poplatníci vytvořili pevnou rodinu, citově se ustálili a byli na rozdíl od svobodných konformní, povýšila manželství z prosté soukromé smlouvy na kategorii svátosti.
V antickém světě tomu bylo jinak. Posvěcení dvojice neexistovalo nebo bylo slabší, a třebaže sami bozi byli ženatí, Řekové nikdy nepovažovali manželství za zcela nutné. Co víc, byli přesvědčeni, že ve zlatém věku lidstva, dokud jeden moudrý zákonodárce nezavedl monogamii, se lidé spojovali volně a vládla naprostá promiskuita.
Co bylo důvodem této změny? Nic menšího než potřeba zajistit obranu a zachování městského státu, a k tomu bylo zapotřebí bojovníků a matek bojovníků, ale i občanů schopných dědit starobylé organizační formy rodů (genos) a rodin.
- Láska a sex ve Starém Řecku, kapitola Hanobené manželství
Jak se společnost vyvíjela, měla pro ni takzvaná tradiční rodina a děti v každém období svůj nepopiratelný význam, ačkoliv byl pokaždé trochu jiný. V pravěku děti znamenaly přežití tlupy v nepřátelském světě. V antice obrana městského státu formou výchovy válečníků. Později bylo účelem vychovat dostatek poslušných nevolníků a plátců daní.
Každá doba měla své prostředky, kterými tohoto účelu dosahovala. V pravěku, starověku, či antice to byla sama společnost, kdo určoval pravidla. Později to byla církevní autokracie. Ve 20. století její model svým způsobem převzali komunisti, avšak nepříliš zdařile. Zatímco církev měla na lidi skvělé páky jako plameny pekelné a krucifix, komunisti se museli trapně spokojit s agitací a morálním apelem.
Manželství jako instituce mělo prostě v celé historii lidstva nějaký svůj význam. Má však svůj význam i dnes?
Já vnímám manželství jako jakýsi ochranný svazek. Svazek dvou lidí, který skýtá výhody ve světě, kde to jinak prostě nejde. V Antice, ve středověku, i za komunistů, vždy měl svazek dvou lidí, posvěcený Bohy, Bohem, nebo Státem svůj význam. Jaký význam má však dnes?
Shrňme si to. Jsme @Teisté. Tedy povětšinou. Plameny Geheny nás nikterak zvlášť nevzrušují, větší strach dnes máme spíš ze zrušení stravenek. Z komunistů a jejich socialistické rodiny máme leda prdel. Vážně je bere jen pár důchodců a pošuků. O Antice ani nemluvím.
Takže co by nás dnes mělo nutit se ženit a vdávat?
Co třeba láska? Ano, to je svým způsobem vynikající pojivo a dokáže leckdy ukout silná pouta. Avšak ani láska není ten pravý důvod k tomu, abychom vlezli do chomoutu.
Láska bylo tělesné puzení, nepotlačitelná touha souložit, sexuální hlad, vydráždění. Řekům trvalo více než jedno tisíciletí, než přijali druhou složku, kterou považujeme za základní, složku duchovní, ono tajemné splynutí duší, jež dvěma milencům vylučuje ostatní svět a vytváří zcela novou dimenzi. Láska propuká u Sapfy, u Mimnerma a Archilocha, ale obecně je uznávána až v době Eurípidově, kdy díky jeho hrdinkám Faidře a Stheneboii mocně působí na literární tvorbu a promítá se i do života společnosti. Od 4. století př. Kr. se představuje zcela nepokrytě a plně vítězí v době helénismu, kdy se zralá řecká civilizace věnovala zkoumání citu a otevřela nové cesty, rozšiřované římskými napodobiteli, dědici a šiřiteli celého rozsáhlého repertoáru žárlivostí, rozchodů, usmiřování, vrtochů milované ženy a dalších sentimentálních divadelních výprav.
- Láska a sex ve Starém Řecku, kapitola Láska
Láska a manželství se navzájem vylučují.
Nám evropským křesťanům, kteří jsme produktem velice odlišné citové výchovy, vášeň a něha splývají. V Řecku byly považovány za dva odlišné a neslučitelné city. Klasický Řek by byl překvapen, že ke své manželce cítí erós. Řek nechápal manželství jako zdroj libida. Sex se v manželství stává "prací" (ergon), přestává být "hrou" nebo "zábavou" (paignia, terpis). Nejvřelejší cit manžela k manželce, pokud k ní přímo necítil nenávist, byla filia, příchylnost či náklonnost, civilizovaný klidný cit nepřipouštějící vášnivou lásku.
... Manželský pohlavní život se v řecké literatuře až vzácné výjimky, jako jsou Sofokleovy Tráchíňanky a Aristofanova Lýsistraté, neobjevuje. Pouze z nezvratného faktu, že manželky přicházely do jiného stavu a měly děti, se vyvozuje, že se od nich občas požadovaly manželské povinnosti. Manželka nevzbuzuje touhu, její funkce se omezuje na plození potomků.
- Láska a sex ve Starém Řecku, kapitola Láska
Dnes se o lásce mluví, láska se skloňuje, ohýbá, přechyluje a dramatizuje. Zmatení muži, puzeni svou podstatou k sexu, ale na druhou stranu tlačeni společenským konsenzem do něčeho, co jim není dlouhodobě příjemné – tedy k hlubokému citu a monogamii, trpí schizofrenním viděním světa, kde se na jednu stranu cítí býti povinováni oplácet milované ženě naplno její cit, na druhou stranu však poslouchají přírodu, která je vhání do postelí žen jiných. Chudáky. A do toho ta zatracená svatba.
Vsuvka: No, přiznejme si to. Muži dnes lezou dobrovolně do chomoutu jen kvůli ženám. Naše ženy se prostě vdávat chtějí. Chtějí si užít ten svůj den v bílém, kdy je každý obdivuje, tleská jim, a kdy jim celičký ten den patří. Sní o tom už od doby, kdy dostaly svou první panenku a oblékly si ji do bílých šatiček. Každá si potřebuje splnit svůj dětský sen, a když už nepřijel ten princ na bílém koni, splní si ho aspoň s Lojzou z kravína. Vdavekchtivá ženská je totiž jako buldozer, nezastaví se před ničím, leda byste jí svázali do kozelce.
A jinak? Jsou to daňové výhody? Poslední vláda socdem ukázala, že ani to není dost silné pojivo.
Je to hrozba z Arabského světa? Kdysi dávno byla hrozba z vnějšího světa důvodem zvýšené fertility, což provázelo vyšší míru párování, leckdy i na základě zákonů. U nás ještě relativně nedávno byl koeficient cca 1,25 dítěte na jednu ženu v produktivním věku (resp. pár). Dnes máme babyboom, koeficient se prý zvýšil na 1,44...
Podle sociologa Ivo Možného má prý Palestina porodnost 6,4 dítěte na matku. Což asi znamená, že nás asi jednou arabové sežerou s marmeládou. A to je, milé děti, docela dobře Možné.
Každopádně ani tato hrozba našince nikterak nevzrušuje.
Co jinak? Co nás nutí do manželství? Nic. Zvykli jsme si na pohodlí. Na svou individualitu. Na to, že nám nikdo nekecá do toho, co, s kým, kolikrát, jak a za kolik.
Přiznejme si to. Manželství JE přežitek. Je konec období, kdy bylo nutno se ženit/vdávat. Je konec společenských předsudků o tom, že ženská po třicítce bez manžela a dětí je divná. Je konec společenským stereotypům i nepochopitelným potřebám mít sex až po svatbě. Beztak to nikdy nefungovalo. Je prostě konec pokrytectví.
Budoucnost patří svobodné volbě. Svobodně se rozhodneme, s kým strávíme alespoň část života a s kým jenom jednu noc. Beztak mám dojem, že na spokojené manželství až-dokud-nás-smrt-nerozdělí už dnes doopravdy nevěří nikdo.
Svobodně si uděláme po vzájemné dohodě děti, které budeme svobodně a na základě zralé úvahy po nějakou dobu společně vychovávat.
Svobodně si přitom budeme užívat i s jinými partnery, aniž bychom z toho srali atomové hřiby.
Svobodně a bez nějakých smluvních podmínek, daných státem, církví, nebo Velkým křečopažoutem.
Vždyť ani nejslavnější manželé v historii, Zeus a Hera, to tak nežrali a zahýbali si ostošest.
Komentáře
(#13 - WWW, 17.03.2009, 23:06:13)
Já nevim, jestli se k tomu vůbec můžu přiznat, ale v otázce svateb jsem docela konzervativec :)
(Nejspíš ze mě ale mluví mladická nerozvážnost :D)
(MiKee - Mail, 18.03.2009, 00:29:54)
No jo, lidem se špatnou zkušeností se nelze divit, když se jim představa manželství zajídá. A také je pravda, že skutečně některé ženy to s potřebou "té svatby" dost přehánějí. Ale zase jsou tu jiné, se kterými se žije fajn. A může to tak být skutečně klidně "až-dokud-nás-smrt-nerozdělí". To ostatně ukáže jen čas...
(spacák, 18.03.2009, 09:10:16)
říká se, že největší výhoda manželství je, že si můžeš zašoustat i když se ti nechce. :-)
ale vážně, výchova dětí ve volném svazku vyžaduje dvě silné osobnonosti. do manželství se uchylují ti slabší nebo ti, kterým se jejich svoboda nechce řešit do všech detailů a nebo ti, pro které svatba (ano-ne) vůbec není životní téma k řešení. mimochodem, jsem ženatej.
(Mordemy, 18.03.2009, 09:19:16)
Řekl bych, že i dnes má manželství svoji funkci... Když pomineme nějaké ty sociální "výhody" (ehm...), tak bych to bral tak, že je to určité společenská deklarace toho, že s tímhle člověkem já žiju, milujeme se a chceme spolu být. Je to nálepka, transparent (banner? :o) typu "Jsme svoji, hurááá! Nikdo se nám do toho nemontujte."
Když člověk s někým jen tak "chodí" (žije...), tak to prostě pořád nění tak nějak úplně ono. Když má holka přítele, tak to neřeším a klidně si na ní něco zkusím, ale pokud narazím na vdanou, tak se prostě držím zpátky.
Jistě, bez manželství nejsem svázán žádným omezením, ale o to právě jde. Když si řekneme ANO, je to jaksi... něco jiného, než "ano, budeme spolu žít". To je na tom to... ehm... hezké, že si ti dva takhle věří a jsou ochotni se vzájemně "svázat" - a nenechávají si ta "zadní vrátka" v podobě "vztahu jen tak".
(na druhou stranu při dnešní rozvodovosti... :(
(Lokutus - Mail - WWW, 18.03.2009, 11:09:57)
@#13
Ano, je to jen mladická nerozvážnost, anebo jakási společenská setrvačnost. :-D
@MiKee
Každý člověk se špatnou zkušeností se stává realistou. A každého člověka ta špatná zkušenost dříve či později čeká. Až na pár výjimek, které potvrzují pravidlo. :-)
@spacák
Na tom něco bude. A taky by to vysvětlovalo proč jsem se 7 let manželství úspěšně vyhýbal a proč to trvalo jen necelé dva roky. Jsem holt silná osobnost. :-D
@Mordemy
Když já nerad nálepkuju.
A je mi v podstatě fuck, jestli je daná krasavice vdaná nebo svobodná. Na funkci to nemá žádný vliv. Tedy na tu sexuální. :-)
Chci říci, bejvávalo, samozřejmě... :-)
Jinak co se týče zadních vrátek, v tom to prostě je. Je to jen společnský stereotyp, který beztak málokdo dodrží. Stejně jako když měla být dívka panna až do svatby a po svatební noci se vyvěšovalo zakrvácené prostěradlo z okna. Málokterá byla skutečně panna. Kupoval se červený inkoust, kterým se to prostěradlo polilo, aby to vypadalo jakože jí fakt tu blánu defloroval až o svatební noci.
Je to jen pokrytectví, nic jiného. Sliby, které se stejně nesplní. Lidi toho nakecaj...
(spacák, 18.03.2009, 13:38:43)
bacha na to, o silných osobnostech píšu jen ve spojitosti s výchovou dětí ve svobodném svazku. 7 let chození, pak 2 roky manželství a pak ecsape není o síle osobnosti, ale pravděpodobně jen o špatném odhadu partnera nebo o špatným odhadu sebe sama, ne? ;-)
(Lokutus - Mail - WWW, 18.03.2009, 14:42:05)
Já se ženit nechtěl, ona jo. Tak jsme to zkusili a nevyšlo to. Mně vyhovuje volný svazek.
(Mordemy, 18.03.2009, 19:46:06)
--->Lokutus: Mě tedy ten argument se silou osobnosti taky moc nesedí. Už jen proto, že "silná osobnost" když se nechce ženit, tak se nežení, no ne...? ;)
(Lokutus - Mail - WWW, 18.03.2009, 21:45:51)
@Mordemy
Pokud máš ženu, kterou miluješ, uděláš pro ní ledasco.
(Fendi, 19.03.2009, 10:42:12)
...ale kolikrát za život takovou potkáš? To musíš mít kliku :-/
(bosorka - Mail, 05.05.2009, 22:38:19)
Ten sex se drive do svadby omezoval taky proto, aby nebyly svobodne matky, kdyz antikoncepce byla miziva,jako svobodna matka pak byla zenska v čudu...
(tereza - WWW, 15.12.2009, 12:04:38)
Manželství a láska se vylučovat nemusí. Mluvím o případech, kdy mají ti dva hooodně štěstí a sednou si jak hrnec na pr... :-)