Tři události posledních tří dnů
30.03.2009
jen tak
Za poslední tři dny se udály tři poměrně zásadní věci.
V první řadě jsem si splnil jeden restíček z loňska, totiž stáhl jsem si kompletní diskografii kapely Haggard. Tahle kapela je logicky další na řadě po kapelách jako Kamelot, Epica, Nightwish, nebo In Extremo. Haggard mi utekl na loňském MoRu díky opici, kterou jsem vyspával ve stanu. Kdykoliv jsem si to pak chtěl stáhnout, zapoměl jsem na to. Neměl jsem představu jak to zní, ale věděl jsem, že to chci. A teď to mám a s tím i novou obsesi. Tak jako jsem svého času poslouchal Nightwish nebo Epicu na každém kroku, poslouchám teď Haggard. Tenhle německý metal, řízlý klasickou gotikou, renesancí a kdoví čím ještě, zpívaný německy i perfektní angličtinou mě naprosto uchvátil.
Hned zkraje jsem se zamiloval do jejich posledního počinu z loňska, Tales of Ithiria. Už jenom intro, The Origin, mě totálně rozsekalo. Vždycky jsem miloval filmovou hudbu plnou patosu, heroismu s trochou megalomanství a tahle věc se tam bezvadně trefila.
The Origin, Tales of Ithiria
Zbytek alba pak ždíme emoce víc a víc. Podobně jako Epica, i Haggard nedrží jedinou linii hudby a běhěm jedné písně vystřídá několik stylů, přičemž i na mé oblíbené blití do mikrofonu dojde. Ale to se nedá popsat, to se musí slyšet. Ideální je k tomu hned druhá písnička.
Chapter I – Tales of Ithiria
Chtěl jsem sem dát ještě jeden song a nemohl jsem se rozhodnout. Ale pak jsem slyšel od Haggard verze dvou písniček, které znám odjinud a myslím, že Haggard se jich zhostil víc než dobře. První z nich je Hijo de la Luna od španělské kapely Mecano, kterou jsem kdysi jako první slyšel v cover verzi Sarah Brightman s jejím nezapomenutelným hlasem.
Haggard – Hijo de la Luna
Druhá písnička je stará severská píseň Herr Manneling, kterou jsem poprvé slyšel v akustické verzi od In Extremo. Haggard ji má ještě o chlup lepší.
Haggard – Herr manneling
Co se týče druhé události, konečně jsem dokoukal seriál Battlestar Galactica. Upřímě říkám, že lepší seriál jsem asi nikdy neviděl. Seriál má čtyři série plus pilotní minisérii plus několik webisod plus jeden film a na podzim se chystá druhý film. Už dávno je zřejmé, že soap operám a nekonečným telenovelám odzvonilo. V době, kdy se takzvané Hollywoodské megatrháky infantilizují stále víc a až na pár výjimek (povíme si posléze) jsou dementnější a dementnější, zaměřené stále častěji na co nejširší pokrytí věkového spektra diváků, přichází seriály, které jsou přemýšlivé, mají propracovaný děj, komplikovanou zápletku, výborné herecké obsazení, dechberoucí hudbu a kulervoucí atmosféru. Navíc mají jednu nespornou výhodu oproti starším seriálům. Jejich tvůrci většinou dopředu avizují, kdy bude konec a celý seriál směřuje k té jedinečné pointě, o které každý ví, že přijde.
BSG je logický následník seriálů jako 24 hodin, Ztraceni, nebo Útěk z vězení. Ovšem oproti těmto, má BSG mnohem širší tématický záběr a subjektivně je i lépe zahrán. O hudebním pozadí ani nemluvě. Je to sice v základu sci-fi typu Hvězdné války, avšak troufnu si tvrdit, že vesmírné střílečky jsou jen okrajovou kulisou, která umožňuje vytvořit depresivní atmosféru, komplikovaný příběh vytváří platformu pro řešení aktuálních palčivých společenských témat.
Nemá cenu o tom sáhodlouze vykládat. Zdrojů je dost a kdo chce, může si o tom seriálu něco najít. Pro mě osobně ten seriál znamenel hodně, neboť obsahoval několik paralelních rovin, které se mě dotýkají. Zobrazoval patetickou snahu posledních existujících lidí o zachování starých pořádků, kterých by se mohli chytat jako topící se stébla, což vedlo k zajímavým situacím a v podstatě ukazovalo lidskou podstatu v celé její nahotě. Přenést současnou civilizaci na palubu několika málo lodí s vědomím, že zbytek civilizace spálily nukleární výbuchy, bez zálohy, bez zdrojů a bez naděje. To je podle mě naprosto geniální počin, který dává tvůrcům možnost rozehrát celou hru naplno. A já musím uznat, že tvůrci seriálu tuto možnost využili domrtě. Když jsem dokoukal poslední díl, zůstal jsem chvíli koukat na černou obrazovku a snažil jsem se to vstřebat.
Celý seriál má mimo skvělé atmosféry, výborných hereckých výkonů, bezvadných triků a (až na nějaké logické lapsy) vcelku výborně vystavěného příběhu i naprosto úžasnou hudbu. Bear McCreary se při komponování zcela jistě bavil a je to znát. Projevuje se to hlavně v klíčových scénách, kdy atmosféra za pomoci hudby houstne až má člověk husí kůži. Na ukázku scéna kdy si Kara Thrace rozpomíná na klíčový hudební motiv.
Kara "Starbuck" Thrace a Cylon song
Poslední, co mě chytlo je film Watchmen/Strážci. Mnohými zatracovaný, jinými vychvalovaný. Já patřím k těm druhým. Počítám, že když se řekne, je to film podle komiksové předlohy, spousta lidí si představí dalšího Spidermana, Batmana, nebo Supermana. Ovšem skutečnost je jiná. Jsou komiksy a pak jsou komiksy. Ty první by se daly přirovnat k Mayovkám nebo Kulhánkovkám. Takový popík, nic složitého, veškerá moudra jsou na úrovni "Já jsem hodný, oni jsou zlí, mám velkou moc a s ní velkou odpovědnost atd..." Další mohou být temné noir komiksy, které mají temnou až depresivní atmosféru a vystavěný příběh, jenž je o něco komplikovanější. A pak jsou komiksy, které mají něco navíc. Poselství, filozofický přesah, myšlenku, aktuální společenské téma, cokoliv z toho, anebo všechno najednou. A to jsou Strážci.
O filmu nemá opět cenu se nějak více rozepisovat. Podstatné je, že mě se líbil. Nosné téma sice už není tak aktuální, hrozba likvidačního jaderného konfliktu od poloviny osmdesátých let poněkud vyčpěla. Přesto však udělali tvůrci dobře, že toto téma zachovali a nesnažili se ho přizpůsobit nějakým dnešním aktuálním tématům, třeba globálnímu oteplování. Tím by to celé pokazili. Ten příběh je perfektní takový, jaký je.
S BSG mají Strážci paradoxně mnoho společného. Ukazují svět prostý hrdinů, resp. ukazují hrdiny s lidskými chybami, což je u tohoto žánru naprosto neuvěřitelné. Představte si Supermana, dokonalost sama, kterak pochybuje, zda lidstvo vůbec za záchranu stojí. Představte si Batmana, hrdinu s plným nasazením a bez pochybností, kterak se vyžívá v brutální likvidaci nepřátel pomocí plamenometu, kterým si po ogrilování několika lidí zapálí s gustem doutník. Představte si Spidermana, nadšeného, avšak plného pochyb, kterak nadává na celý svět a po zkušenostech s nimi v podstatě nenávidí všechny lidi. Je to v podstatě antihrdinský epos, čemuž odpovídá i závěrečná pointa.
Zcela specifická je hlavní postava Rorschacha, která táhne světem, jenž v podstatě nenávidí, nadává na všechny ty zasrané buzeranty a kurvy – poslední konzervativec v podivném světě liberálů jako poslední bakterie v penicilinovém moři. Jeho nesmrtelná hláška, kterou pronese ve vězení na adresu všech muklů co ho chtějí zabít nádherně zobrazuje podtext všech samozvaných hrdinů: "Vám to nedochází, ale já tady nejsem zavřený s vámi. To vy jste tu zavřeni se mnou."
Komentáře
ad haggard (s0 - Mail - WWW, 03.04.2009, 15:36:52)
jakože dobré. Nepovedlo se ti stáhnout i EP demo "Progressive"? Já ho měl od nich ještě na MC, ale ta už je kdesi ztracena, a na síti se mi to nedaří najít...
(Lokutus - Mail - WWW, 03.04.2009, 21:35:21)
@s0
Tady: http://files.uloziste.com...ive.zip
Sosej a pak napiš, že to máš. Pak to smažu. :-)
(Tomáš, 07.04.2009, 08:59:04)
Z Rorschacha jsem v pravdě uchcával a jeho hláška v krimu mě tak nakopla, že bych v ten moment rozbil půlku světa :))