Život aneb cesta tam a zase zpátky
13.11.2009
jen tak
Zamysleli jste se někdy nad svými pravidelnými cestami? Myslím tím cesty do práce nebo k doktorovi, prostě cesty, které děláte často a pravidelně. Jezdíte autem? MHD? Chodíte? A absolvujete tu cestu pořád stejně?
Potwůrka má zajímavý zvyk. Mění cesty. Jede třeba do práce a jede jinudy, než jela minule. A minule jela jinudy než předminule. A příště pojede zase jinudy. Nesnáší totiž stereotyp. Já také ne. Nemám rád věci, které se do úmoru opakují, které jsou stejné a dělají se stejně. Ale já jsem už dávno v určitých věcech rezignoval. Narozdíl od ní.
Je jasné, že nemůže střídat cesty donekonečna. Jednou jí možnosti zákonitě musí dojít, čímž se přiblíží k nenáviděnému stereotypu. Ovšem do stereotypu nespadne. Když jedeme spolu z práce, jede jednou přes Spojovací, jindy přes Průmyslovou a jindy třeba Argentinskou. Dokonce i příjezdy k domu má pokaždé jinak. Jednou jede horem, jindy středem a pak zase spodem. Občas mám pocit, že by klidně jela přes Brno, kdyby měla dost času.
Vyhýbání se stereotypu se samozřejmě promítne i do jiných oblastí života, takže občas něco doma dlouho hledám a ona to vytáhne z úplně jiného kouta a suverénně tvrdí, že to tam je odjakživa. Ale já jsem přesvědčený, že ještě minulý týden to tam nebylo. Ale možná se pletu a věci mi doma schovává ten zlej němec.
Moje babička byla na tohle expert. Neustále něco doma měnila, předělávala, s něčím šoupala... Jednou uklízela v bytě slepého pána a z čisté touhy udělat mu radost, přestěhovala v celém bytě nábytek. Pán to však neocenil. Obzvláště když si narazil nohu o stůl, který byl ráno úplně jinde.
Já se také rád vyhýbám stereotypu, ale to chce vždycky čas. Člověk na to musí myslit, tudíž nemůže myslit na něco jiného. A času mám v poslední době stále méně, až kolikrát přemýšlím, kde ho ještě vlastně beru.
Na druhou stranu, když člověk spadne do stereotypu, má vystaráno. Například taková cesta do práce a z práce je plně automatická. Nasednu třeba doma do auta a za pár sekund vystupuji v práci na parkovišti. Nevím kudy jsem jel, zda jsem někoho přejel a kolik jich bylo.
Cestu znám nazpaměť, mám ji zarytou v podvědomí a když mě ve dvě ráno posadíte do auta, jsem schopen ještě v polospánku dojet do práce a zpátky. Ruce samy zatáčí, nohy samy šlapou na plyn a dokonce spolehlivě funguje pojistka proti nepředvídatelným událostem jako jsou sebevražední důchodci, zmatení Vietnamci v Pickupech, šílení a poloslepí řidiči kamionů, nebo neočekávaná policejní hlídka. Moje podvědomí ví, kdy zrychlit, kde si můžu dovolit předjet kolonu aut, kde stojí zpravidla policajti, kde je úsekové měření a kde jsou kritická místa. Jezdím na autopilota.
Ale je to dobré?
Znáte tu situaci, kdy se zamyslíte a říkáte si: Co já tady vlastně dělám?
Tak to se mi ještě před pár lety stávalo poměrně často. Myslím, že jsem tehdy jezdil na autopilota pořád a všude. Člověk přijde do práce, koukne do kanclu, tam ty samé xichty. Přijde domů, koukne do ložnice a jde vyžrat lednici, nebo dělat něco ohromně zajímavého, co dělal včera, předevčírem, předpředevčírem, i před rokem. Dojde to tak daleko, že z pohodlnosti už i jíte neustále to samé, mluvíte ty samé nesmysly a dokonce i na záchod chodíte ve stejnou dobu. A pak najednou přijde změna a vy zjistíte, že to není na škodu. Že změna je vzpruha.
Myslím, že by EU měla odhlasovat povinnou nálepku na partnera, která by zněla: Varování ministerstva pro věci důležité. Stereotyp zabíjí vztah.
Nějaká extra pointa? Asi žádná. Ale dneska pojedu domů úplně jinudy. Tak kdybych, Potwůrko moje nedorazil do půlnoci, ještě bloudím někde mezi Trojou a Krkonošema.
Komentáře
(nominek - WWW, 15.11.2009, 09:51:52)
... jo to sedí :-)
Ještě že už máme doma nainstalované "rušičky stereotypu" obecne zvané děti...
(Pavel Jaroš - Mail - WWW, 15.11.2009, 11:20:05)
Právě jsem zboural jeden stereotyp tím, že sedím v neděli v práci. Jestli se nepletu, tak se tomu taky říká "hrát si na kokota"... :)
Pavle (Lokutus - WWW, 15.11.2009, 16:04:00)
Z toho se strašně snadno stane stereotyp, to mi věř. :-D
(Q, 21.11.2009, 23:48:01)
Hele, ja bych to nepodcenoval. Potwurka dojede pokazde jinou cestou do jednoho domu a tam na ni kazdej den ceka stejny ajtak. A vis jak nesnasi stereotyp ;-)
:-) (Potwurka - Mail, 23.11.2009, 15:43:10)
Hele Q nestarej se. Ajťák má pokaždý jinou náladu takže si vystačíme :-)
Miluju stereotyp (Korydoras, 24.11.2009, 17:11:52)
Mám to úplně přesně opačně. Každej den se dějí jiné věci. Každý telefon volá někdo jinej a řeší se jiná situace. Každá cesta domů a nebo do práce se protáhne přes půl města/kraje/do jinýho státu. Někdy se z cesty domů stane cesta do práce. Nikdy se nestane nic co se stalo včera.
Za vrchol luxusu považuju den kdy se děje stejná věc jako včera... a já nemusím vymýšlet jak zase uhasit tenhle průser. Když jsem tě tak četl, ta urputná snaha aby se dělo něco jinýho, aspoň cestou do práce mi připadá jako to z následujícího článku. :-) Znouzectnost: "Pojedu o dvě křižovatky dál, jenom aby se kurva něco dělo."
Korydoras (Potwurka - Mail, 24.11.2009, 23:04:37)
No tomu rozumím, ale ani já nemám stereotypní práci. Dělám v jedné práci obchodníka a v druhé realitního makléře. Ani jeden den není stejný jako druhý, pokaždé se všechno několikrát za den změní, odpadávají a přibývají schůzky atd. atd. K tomu tři děti na prvním stupni ZŠ taky dají zabrat, nuda s nimi teda není. Stereotyp v podstatě neznám, ale i tak si ráda hraju :-)
Korydoras (Lokutus - WWW, 24.11.2009, 23:23:57)
Představa, že my dva, s Potwůrkou, bychom se zrovna nějak nudili, je komická.
Svatá pravda :-) (tereza - WWW, 15.12.2009, 11:57:51)
Mluvíš mi přímo z duše. Stereotypy nesnáším, ale má to i své zápory ;-)