Lokutus
Ego sum Lokutus flagellum dei

Kawasakiho růže
14.01.2010
jen tak

Jen v krátkosti – Hřebejk mě překvapil. Dokonce i vcelku příjemně.

Nebudu recenzovat film. Kdo to viděl, viděl, kdo ne, ať se podívá. Hodlám jen opravdu ve stručnosti popsat dojem, který jsem si z filmu odnesl.

Ano! Proč dopřáváme sluchu shnilým prašivkám nad hrobem a děláme z nich celebrity? Proč ty největší svině sedí i dnes na důležitých postech, anebo spokojeně dožívají v kruhu rodinném s plnou penzí? Proč, když i ty nejmenší bonzáky a bonzáčky vláčíme sračkami v nekonečné katarzi? Proč ty největší svině neostrakizujeme, veřejně neostouzíme?

Ano! Proč i ty nejmenší bonzáky a bonzáčky omlouváme a soucítíme s nimi?

Ano! A proč se kurva nikdo z nich neobtěžuje ani veřejně omluvit? Jarku, podívej se na ten film. Takhle jsi to měl udělat. Bez zbytečného patosu, ale i bez ignorace, ze které (bohužel) vyvěrá nádech arogance. V podstatě o nic jiného ani nešlo, jen o to, pochlapit se a upřímně se omluvit. Řekl bych, že to je na tom to nejtěžší.

O tom, podle mě, ten film je. Někdo to přežil se ctí, jiný bez ní. Ten první se na sebe může po letech podívat do zrcadla, ten druhý se chtě nechtě musí omluvit, aby také mohl. Díky Hře-bejku. Když se nesnažíš planě moralizovat, tak se na to dá i koukat. Zlo bylo potrestáno, životní rivalové se smířili, ten největší blb zůstal blbem, takže všechno je, jak má. Dobrý film, u mě 9/10.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

(@Teo, 14.01.2010, 15:17:30)
Chystal jsem se na to už v pondělí do Prahy na Čerňák, ale sníh mi překazil plány. Něco jsem si o tom přečetl na netu. Docela mě zaskočila tahle recenze: http://www.literarky.cz...minulosti Autor publikuje na zparchantělých bListech a čertví, jaký měl onehdá za bolševika krycí jméno... :-?

@Teo (Lokutus - WWW, 14.01.2010, 18:29:42)
Zbytečně přísná recenze, IMO. Tahle mi přijde lepší: http://aktualne.centrum.cz...56625.

Hřebejk si sice opět neodpustil trochu té relativizace, ale jinak je to v podstatě poměrně realistická výpověď osudů několika málo lidí. Na jedné straně StBák (je úplně jedno jak poeticky ho vykonstruovali), na druhé straně jeho oběti, jejich vzájemné vztahy a motivace, které nejlépe asi vystihl sochař Bořek ve větě: "...no a v té době ji už samozřejmě prcal Pavlík.", no a mezi nimi skrumáž různých ichtylů a zoufalců, kteří (podle mě) naprosto realisticky afektovaně přehrávají své životní role, tak jak je to dnes zvykem. Bez ohledu na název a Japonce, bez ohledu na osobní pocity, tohle je IMO film, který se klidně mohl stát.
StBák si žije tak jak si dneska takoví zasloužilí StBáci žijou - v kruhu rodinném, pobírajíc zaslouženou penzi.
Bonzák má své vnitřní pnutí z mládí, které ho nutilo svého času páchat dobro a po zbytek života se vnitřně užírat.
Oběť je kosmopolitní světáček trampského typu, kterého netrápí, když řekně nahlas kunda, a se kterým by to manželka Bonzáka beztak nevyhrála.
No a pak je tam třeba Dcera Oběti, kterou vychovává Bonzák, a která zjevně často kouká na argentinské telenovely. A tak. Nečekej od toho nic převratného, jen takového jiného Nohavicu, který se OMLUVIL.

Co se týče Literárek, není to ta hlásná trouba socanů?



Přidání komentáře...


Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: